Ohlédnutí - 20 let
20 let valašské Adry
Mezinárodní den dobrovolníků
5.12.2015
Ohlédnutí
Píše se 5. prosinec roku 1995. V dalekém Čečensku i nepříliš vzdálené Bosně se ještě střílí. Tři plně naložené kamiony české Adry jsou na cestě do Ingušska a jeden míří do bosenské Tuzly. Válečným uprchlíkům z obou krizových zón vezou bezmála 70 tun humanitárního nákladu, převážně potravin. Zda a v jakém stavu se účastníci konvojů vrátí, je ve hvězdách. Často přijížděli s prostřílenými plachtami a jednou to řidič dokonce schytal do nohy.
Na pětapadesáti školách Valašska i blízkého okolí je živo. Přibližně dva a půl tisíce dětí a studentů právě chystá vánoční dárek pro neznámého kamaráda či kamarádku. Během příštích čtrnácti dnů se svezou na adresu Valašské Meziříčí, Hřbitovní 1. Dětskou rukou pomalované balíčky zaplní takřka polovinu místnosti, ve které právě sedíte. Tak nádhernou výzdobu tato budova ještě nezažila.
V předvečer Štědrého dne jsou už o tisíc kilometrů jižněji. Do válkou zkoušeného Mostaru je osobně veze sám zakladatel a zároveň ředitel české Adry. Plně naložený kamion vyzdobený logy sponzorů a názvy všech zúčastněných škol zastavuje poblíž totálně rozbitého centra. Dva a půl tisíce děti, které léta trpěly kvůli nenávisti dospělých, postupně dostává menší či větší pozornost k vánocům. Akce „Balíček pro kamaráda“ je úspěšně završena. Právě v den, kdy oficielně končí nešťastná balkánská válka.
Do Bosny se Valaši vracejí už o půl roku později. Mikrobus plný dobrovolníků zastavuje na týden v Sarajevu. V dlouho obléhaném hlavním městě, kde se někdejší olympijský stadion proměnil ve hřbitov, pomáhají opravovat válkou poničené byty. O sto padesát kilometrů severněji, v oblasti Tešanje, pak zvelebují budovy, které se narychlo proměňují v improvizované školy pro děti válečných uprchlíků.
Zmíněná oblast hostí valašské dobrovolníky i o dvou příštích prázdninách. V devadesátém sedmém se tu staví byty pro repatrianty z České republiky o rok později zase parta mladých opravuje osamělý dům Kruškových. Z jeich šestičlenné rodiny zůstal jen starý otec a dvě nedospělé dcery.Sestru a maminku zabil při práci na zahrádce granát a malý bratr brzo nato zemřel na otravu houbami. Nasbíral si je, když neměl co do úst.
Balkánské mise později pokračují participací na projektu Adopce v balíčku realizovaném jak ve zmíněné Bosně, tak v sousedním Kosovu. Velice aktivně se do něj zapojuje například Základní škola z nedaleké Poličné. Dvakrát do roka tu připravují rozměrnou krabici se základními životními potřebami, které poslouží vybranému chlapci ze sociálně ohroženě rodiny.
K dalším destinacím, kam se dá s valašskou Adrou v onu dobu vycestovat, patří Zakarpatská Ukrajina. Někdejší součást Československa je před koncem devadesátého osmého roku postižena ničivou povodní. Oblastní materiální sbírka nazvaná Úsměv pro Ukrajinu je tentokrát realizována ve spolupráci s místními knihovnami. Znovu se účastní desítky škol a dlouhá řada jednotlivců. Následnou výpravu dvou kamionů doprovází i tehdejší realizační tým televize Beskyd.
Podobně jako Bosna, je i bývala Podkarpatská Rus zaslíbenou zemí pro práci dobrovolníků. V letech 2005 až 2007 se v zapadlé vesnici Rodnikova Huta uskutečňuje série prázdninových brigád, při nichž dojde nejen na zásadní zvelebení místní ozdravovny, která dostává omlazující nátěr a zbrusu novou střechu, ale i úpravy stávající základní školy. Okenní rámy září módní oranžovou a suché toalety na školním dvoře nahrazují splachovací mísy v interiéru budovy. Díky nejmenovanému reprezentantu meziříčského Sokola tu vzniká také jednoduché dětské hřiště, které je poté od rána do večera vděčně využíváno zdejší rozdováděnou omladinou.
Pár let před přelomem tisíciletí uskutečňuje skupina nadšenců také jednorázový výjezd do Rumunska. Předmětem akce je zajištění a dodávka jídlonosičů pro nově budovaný domov důchodců ve městě Kluž.
Své prsty má valašská pobočka i ve vzdálené oblasti Bengálského zálivu. Za úzké spolupráce meziříčského sboru adventistické církve se zapojuje do tzv. „adopce na dálku“ a prostřednictvím projektu Bang Baby sponzoruje vzdělání chudého bangladéšského chlapce od základní až po střední školu. Stejné formy pomoci využívá také několik štědrých jedinců z blízkého okolí, ale hlavně Základní škola na Žerotínově ulici. Ta v jistou dobu podporuje ne jednoho, ale hned tři bengálské školáky.
ADRA, což je agentura pro pomoc a rozvoj, nemůže přirozeně přehlížet ani domácí problémy. V létě roku 1997, kdy krajem proteče stoletá voda, se místní skupina adráků zapojuje do organizování akcí, které mají následky povodně alespoň trochu zmírnit. Jen Domov důchodců v Podlesí dostává díky pomoci dobrovolníků pomoc v hodnotě statisíců. O několik let později se s řáděním velké vody bojuje v povodí Labe, konkrétně ve vesnici Křešice poblíž Litoměřic.
V souvislosti s krizovými událostmi doma i ve světě pořádá meziříčská pobočka také materiální a finanční sbírky. Nese to však i těžko odhadnutelná rizika. Například zpola naplněná plastová pokladnička umístěná v samoobsluze poblíž nemocnice je pro jistá individua natolik lákavá, že během jedné noci mizí nejen průhledná kasa s peněžním obsahem, ale i část vystaveného zboží v regálech.
Před nějakými patnácti lety se místní Adra dostává do kontaktu s persónou nadregionálního , významu. Nejmenovaná pěstounka, která v onu dobu vychovává čtyřiadvacet dětí, hledá pro mláďata, jenž právě vylétají z hnízda, vhodné útočiště. Vzniká sdružení Pod křídly a s ním i první bydlení určené dospívajícím dětem z pěstounských rodin. Na jeho budování se malým dílem podílí dvě skupiny dobrovolníků, kteří se tu sjeli z celé republiky. Vůbec první turnus koordinuje nedávno zesnulý Alan Chlebek. Patrně netuší, že zakládá tradici, která se bude každé příští prázdniny opakovat. Populární Adrabrigáda, jíž se původně přezdívalo Smrčkiáda, postupně mění pole své působnosti, aby se v posledních létech ustálila na takřka stabilní čtyřkombinaci ve složení Kojenecké a dětské centrum, Azylový dům, Diakonie a Domov pro seniory v Podlesí.
Protože nejenom prací živ je člověk, pouští se valašští adráci také do organizování výstav, benefičních koncertů a nejrůznějších besed pro školy i veřejnost. Dokonce lehce zabrousí i do oblasti turistiky a sportu. Cyklistická Rally Adra se například zastaví až po jedenácti ročnících během nichž po cestách necestách obkrouží celou Českou republiku. Podobně dopadnou i každoroční recesní špacíry. Hned toho prvního, který startuje v Hovězím a honosí se názvem „Pochod šílených krav“ si všímají hned dvě celostátní televize, takže záslužné aktivity Adry v podobě nejroztodivnějších kravin mohou onoho dne sledovat všichni náruživí pozorovatelé hlavních večerních zpráv na celém území vlasti Praotce Čecha.
Rozevláté aktivity valašské Adry se po prvním rozjezdovém desetiletí soustřeďují do dvou sekcí. První z nich je tzv.Adraklub zdraví. Ve spolupráci se Zdravým městem Valašské Meziříčí už více než deset let pořádá besedy a osvětové přednášky pro širokou veřejnost. Zatímco se dříve podobné akce odehrávaly v prostorách Městské knihovny, poslední dva roky je hostí vegetariánská jídelna a kavárna Vitalita. Jejich cílem je nejen možnost sdílení zážitků z cestování, ale hlavně nenásilná propagace zdravějšího životní stylu. Přispívají k tomu také nejrůznější ochutnávky, jimiž klubová posezení pravidelně končívají. Besedy se konají většinou dvakrát do měsíce a navštěvuje je kolem tří desítek zvídavých zájemců.
Stěžejním posláním současné valašské Adry je však činnost Dobrovolnického centra. Vzniklo před deseti léty na základě poptávky místních neziskových organizací. Jeho úkolem je zprostředkování dobrovolnické služby mezi těmi, kteří ji nabízejí a těmi, jenž ji poté mohou využít. Nabízí tři programy akreditované Ministerstvem vnitra: Pomoc seniorům a zdravotně postiženým, Pomoc znevýhodněným dětem a mládeži a Pomoc sociálně slabým občanům. V průběhu roku 2015 se do těchto aktivit zapojuje kolem 120 dobrovolníků. Adra jim zajišťuje základní proškolení, pojištění, úhradu nákladů a nezbytnou průběžnou péči. Vlastní dobrovolnická pak práce probíhá v celkem osmnácti sociálně zaměřených organizacích v oblasti Valašskomeziříčska a Rožnovska. Patří mezi ně například domovy pro seniory, denní stacionáře, sociální šatníky, azylový dům pro matky s dětmi nízkoprahové centrum, hospic Citadela a další jim podobná zařízení. Dobrovolníci tu klientům zpříjemňují volný čas, doprovází je na procházkách, vedou aktivizační programy, třídí a rozdělují ošacení, doučují školáky a tak podobně. Dost často, hlavně v případě seniorů, jenom naslouchají. Je to k neuvěření, ale stále kolem sebe máme až příliš mnoho nemohoucích, které během celého roku skoro nikdo nenavštíví.
Bylo by neštěstím, kdyby dnešní setkání sloužilo ke zviditelnění neustále skloňované valašské Adry. Ta je pouze nepříliš důležitým prostředníkem. K vidění by měla být hlavně pomoc dobrovolníků. Už proto, že dnešní den, 5. prosinec, je na celém světě považován za jejich svátek. Tato prazvláštní množina lidí však o nějaké zviditelnění ve své většině vůbec, ale vůbec nestojí. Dělá to totiž nezištně. Podobně jako před léty nejmenovaná řeholnice z předměstí Kalkaty. Anebo věhlasný virtuos, který slibnou kariéru vyměnil za pobyt v lambarénském lazaretu. Nebo jiný teolog, zde přítomný, jenž své křesťanství prezentoval z kabiny náklaďáku mířícího do permanentně ostřelovaného Sarajeva. Či jeho kolega, také přítomný, který bezpečné evropské autostrády nechával za zády a riskoval zdraví, často i život, při cestách po zaminovaném Balkáně nebo do čečenského Grozného. Anebo už vzpomínaná meziříčská pěstounka. Nestačily jí čtyři vlastní a rozhodla se věnovat desítkám dalších dětí. Anebo nejmenovaná maminka světově proslulé nositelky nedostižných Oskarů. Místo pózování na viditelných místech raději pobude s přestárlými či sedne k lůžku umírajících v nedalekém hospici. Proč to ti lidé dělali či stále ještě dělají?
A co vy, současní i vysloužilí dobrovolníci? Proč to děláte, když z toho nic nekápne? Patrně proto, že nejste normální. Náležíte totiž k hodně specifické, výjimečně vzácné krevní skupině. A ať už tomu věříte nebo ne, s největší pravděpodobností o vás platí výrok dávno zapsaný v prastarých Písmech: „ Co jste udělali pro toho nejnepatrnějšího, udělali jste pro mne.“
Ta slova nepronesl nikdo jiný než ten, kterého mnozí považují za Boha.
Požehnané dny Adventu vám přeje Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj, ADRA…
Ohlédnutí v médiích:
Meziříčský zpravodaj 01/2016
Rozhovor s vedoucím DCVM Františkem Tomancem
Obelisk 13/2015
Jalovec
regionalnitelevize.cz
