21.5.2014 - Dobrovolnice si díky výcviku věděla rady se zoufalým mužem

Paní Halina, stejně jako další členové KIP týmů, absolvovala různé výcviky. Ví, jak poskytnout první pomoc, jak mluvit s obětí katastrofy, jaké kontakty předat člověku vyplavenému velkou vodou. Aby tyto znalosti využila, nemusí čekat, až se stane něco velkého. I v každodenním životě je může zúročit. Naposledy se tak stalo nedávno, když se vracela pozdě večer domů z města a setkala se s mužem, který se pravděpodobně rozhodl ukončit svůj život pod koly vlaku. "Když jsem přecházela přes koleje, všimla jsem si mladého člověka, jak sedí na kolejích s hlavou ve dlaních. Malou chvíli jsem váhala co udělat, ale pak jsem k němu přistoupila a začala na něho mluvit - že mu tu hrozí nebezpečí a podobně. Nereagoval, ale protože bylo v dálce vidět světla přijíždějícího vlaku, začala jsem mu pomáhat se vstáváním. Pořád jsem na něho pomalu mluvila a on opravdu vstal a nechal se vést mimo trať. Chvíli jsem s ním ještě hovořila a také jsem s ním chvíli mlčela. Když jsem se s ním loučila, promluvil. Řekl mi - děkuji. Já se pak ještě tajně dívala, jestli se tam nevrátí. Ale šel domů. Opravdu jsem si oddychla," líčí žena situaci, pro kterou členové KIP týmu sice školeni nejsou, ale ona zareagovat musela a zvládla to dobře.

Při rozhovoru s mužem paní Halina z dřívějšího výcviku věděla, že některé věty v takové situaci vůbec nesmí vyslovit. "Například takové to klasické 'to bude dobré'. Když to použijete, všechno zkazíte. Člověka, co prožívá nějakou osobní tragédii, nemáte šanci přesvědčit o tom, že to dobré skutečně bude. Mnohem lepší je vyjádřit pochopení pro jeho smutek, připustit, že jeho situace je skutečně závažná. Jednoduše sdílíte, co on cítí," přibližuje paní Halina jednu ze zásad krizové komunikace.