Studenti a studentky Obchodní akademie v Lysé nad Labem zakusili, jaké to je být migrantem v České republice

„Každý nový program pro nás tvoří odborník na danou problematiku pod vedením zkušeného mentora,“ prozrazuje Šárka Hauznerová, metodička programu globálního rozvojového vzdělávání, jak takový nový program vzniká. Následuje zkouška, k jejíž účasti mohou být přizváni kamarádi, dobrovolníci nebo samotní lektoři. „To proto, aby bylo možné vychytat co nejvíce chyb, které často nejsou vidět, když se program píše na papír,“ vysvětluje Šárka Hauznerová a dodává: „Až potom můžeme jít do pilotáže na škole samotné, kdy školu samozřejmě dopředu upozorníme, že je jedná o program nový.“

Program o migraci si v tomto školním roce jako první objednala Obchodní akademie v Lysé nad Labem a stala se tak právě oním „pokusným králíkem“. Jak program proběhl v kolektivu dvou tříd prváků, kteří jsou na škole po třech měsících taky stále tak trochu nováčky? „Překvapivě hladce,“ pochvaluje si Adriana Kábová, doktorandka FHS UK, která z velké části program sama vytvořila. „To jsme si snad ani nezasloužili tak hodné a spolupracující studenty,“ říká po skončení programu, když se jak o něm, tak o studentech a škole celkově bavíme s paní učitelkou přírodovědného základu, Radkou Mlázovskou.

Program o migraci pro středoškoláky je dvouhodinový a jeho nosnou částí je didaktická hra. Při ní žáci, rozdělení do skupin, přebírají osud Ukrajince Michaila, Bělorusky Niny a Alejandra ze Španělska. Ponechávají si však svou identitu, tedy jméno, datum narození apod., aby se ještě lépe vcítili do přidělených rolí. Zatímco žadatelé o mezinárodní ochranu se v přijímacím zařízení, ze kterého nemůžou vytáhnout paty ven, poměrně nudí, neobčané EU, v tomto případě z Ukrajiny, mají co dělat, aby vyplnili všechny povinné formuláře a lejstra. Občané EU už mezitím pracují a bez větších příkoří začínají život v nové zemi.

V následné reflexi a diskuzi po hře studenti sdělují, jak se ve svých rolích cítili, co jim bylo příjemné a co je naopak krajně štvalo. Jeden student dokonce sám od sebe začne: „To škatulkování je strašné. Vždyť to jsou všechno lidi.“ Jeho spolužačka přitaká: „Vždycky to není o tom, že by byl člověk špatný, protože pochází z nějaké země. Třeba jen neměl štěstí….“

Na závěr lektoři, kteří po celou dobu odpovídají dotazy vycházející na povrch po poměrně emotivním zážitku, shrnou se studenty problematiku migrace v České republice. O tom, jestli je migrační politika České republiky dobrá či má nějaké mezery, je však každému ponechán prostor k vlastní úvaze. „Naším cílem není programy, které děláme, sdělovat, co je a co není špatné. Jsme tady od toho, abychom otevřeli nějaké téma, podívali se na něj z více úhlů. Formování názoru však necháváme na žácích samotných,“ uzavírá Šárka Hauznerová.