Diskuze, kde se bude diskutovat

Taky se Vám to stalo? Upřímně by vás zajímala reakce žáků nebo studentů na to, co jste právě pracně vysvětlovali. Jenže skupina mladých lidí je tak roztěkaná a zaujatá sebou samými, že nějaká diskuze nebo interaktivní aktivita není možná. Tak čtěte dále, a dozvíte se pár tipů, jak na to.

Na nedávné konferenci jsme se účastnili workshopu, kde hlavním cílem bylo ukázat, jak vytvořit bezpečné prostředí pro diskuzi ve školním nebo jiném kolektivu. Vedl ho pan Jakub Švec, podle vlastních slov se celý život věnuje osobnostnímu rozvoji (jak zlepšit své sebeřízení) a sociálním (mezilidským) dovednostem. Nejenže se v těchto tématech výborně se v těchto tématech vyzná a dokáže ve svých posluchačích zanechat pocit, že v podstatě každý problém související s komunikací má své efektivní řešení, jen je potřeba zaujmout správný postoj.

První část workshopu nás zavedla do teoretičtější roviny, která vysvětlila, proč je bezpečné prostředí tak důležité. V obecné rovině lze říci, že lidský mozek na situace vyhodnocené jako bezpečné reaguje tím, že se jim chce přiblížit. Na druhou stranu, nebezpečným situacím se chce vyhnout a volí pak útok nebo útěk. To nám připomíná právě onu roztěkanou skupinku, které možná stačí jen naznačit, že tady není, čeho se bát. Zkrátka, že teď a tady je pro zaznění jejich názorů bezpečno.

Ve druhé části jsme pak (v bezpečném prostředí) diskutovali o konkrétních situacích, které podle účastníků workshopu, většinou pedagogů, podle jejich zkušeností brání v otevřené diskuzi (nejen) ve školních kolektivech. Uzavřeli jsme to shrnutím jistot, které účastník diskuze musí mít k tomu, aby situaci vyhodnotil jako bezpečnou:

1) Znát téma, časové rozpětí a cíl programu (v rámci kterého diskuze probíhá)

„O co jde?“ / „Proč by mě to mělo zajímat?“ / „Za jak dlouho bude přestávka?“ / „Kdy se jde domů?“

2) Rozumět zadání, znát svou roli ve skupině

„Co máme dělat?“ / „Kdo zapisuje?“ / „Kdo hlídá čas?“ / „Kdo je mluvčím skupiny?“

3) Možnost volby, samostatného rozhodování

Nechte účastníky diskuze, aby si sami rozhodli, jak k výsledku diskuze dojdou (v menších skupinkách, všichni dohromady,…)

4) Rozumět účelu diskuze, propojenosti s hlavním tématem

„Proč o tom máme diskutovat?“ / „K čemu je to dobré?“ / „Neexistuje jedno správné řešení/odpověď?“

5) Mít jasno v pravidlech, jejich spravedlivém nastavení a užívání

Pravidla nastavte hned na začátku, a vysvětlete, proč jsou důležitá – například, zajímají Vás názory všech, takže musí mluvit jen jeden, abyste ho slyšeli. Nebo, budeme mluvit jen za sebe, protože nikdy nevíme, co si myslí ostatní.

A co dál? Pokud Vaše zkušenost s vytvořením bezpečného prostředí pro diskuzi nezazněla v tomto článku, prosím sdílejte ho s námi na opravdovy.svet@adra.cz .