Třináct nových dobrovolníků

Nový rok přihrál k necelé stovce stávajících dobrovolníků třináct nových zájemců. Nečekaný boom, o který se postaraly tři studentky, jedna důchodkyně, čtyři nezaměstnaní a stejný počet lidí v pracovním poměru zcela určitě uvítá hned několik přijímajících organizací. Čtyři z nich přijmou Charitní zařízení pracující se znevýhodněnými dětmi a přibližně stejný počet také hospic Citadela, náležející pod Diakonii ČCE. Dalšími v řadě jsou meziříčské Centrum pro postiženou mládež a rožnovská Iskérka. Milým překvapením je rovněž skutečnost, že mezi šťastnou třináctkou se nachází i tři dobrovolníci mužského pohlaví.

Motivací nově příchozích je v převážné většině případů snaha být někomu (a tím i sobě samému) užitečným. Takto svůj zájem o nezištnou službu potřebným formulovala Dagmar Jablonická z Valašského Meziříčí:    

                                                                                                                                                           „Ráda bych se také stala dobrovolnicí, ale nejdříve bych se potřebovala trochu poradit. Myšlenka vykonávat tuto činnost mě napadla až loni na podzim v důsledku větších změn v mém životě. Ano, i dříve předtím jsem měla tendenci pomáhat lidem, ovšem moje pomoc nepramení v přehnané "ťuťuňuňu" lítosti, ale v 
myšlence udělat lepší svět. Hlavním důvod, proč Vám píši, je že nemám naprosto žádné zkušenosti s touto činností, ale chtěla bych se s ní minimálně seznámit. Ovšem nevím, co je pro mě nejvhodnější, neboť očekávám více splněných cílů při konání této činnosti.

Jak už jsem zmínila, za prvé bych chtěla zlepšit svět - pomoci lidem objevit pocit štěstí, smysluplnost jejich životů a případně i uvědomění si své role ve společnosti, aby se v nich probudili slušní a zodpovědní občané. Za
druhé je to vlastní pocit seberealizace, zahnání nudy a nabrání nových zkušeností a zážitků. V neposlední řadě však musím zmínit, že nejvíce hnacím motorem k uskutečnění tohoto a dalších kroků je moje přání odcestovat po škole do ciziny jako au-pair. Když se totiž dívám na požadavky, jenž by osoba věnující se této činnosti měla splňovat, je tam vždy nějaká zkušenost s hlídáním dětí či něco podobného. Nikdy jsem toto nedělala, takže nevím, co to obnáší. Nicméně jak jinak lépe poznat kulturu a naučit se cizí jazyk než
takto?!

Konkrétně bych chtěla do Německa, nicméně, co se týče dobrovolnictví a poznávání nových zážitků, jsem občas trochu dobrodruh a už od dětství mě láká i Afrika (Etiopie, Keňa...) či arabské státy (i když tam je velké
riziko únosů, tak nevím, zda bych se tam jako žena odvážila). Každopádně když se vrátím zpátky do ČR, je zde taky dost práce. Na stránkách Vašeho DC jsem se dozvěděla, že je možnost stát se dobrovolníkem jak pro starší či postižené a nemocné lidi, tak i pro děti (např. bývalé spolužačky ze SŠ pomáhaly v centru Zeferino). Nevím však, jak začít. Dle mého názoru by asi bylo lepší se ze začátku starat o starší lidi a až po nějakých zkušenostech o děti. Možná se pletu, ale osobně mi to tak přijde. Bohužel však musím podotknout, že moje vzdělání je ekonomického a informačně technologického směru, takže jak již bylo řečeno, nemám ani základy.

Co se týče však mých koníčků, věnuju se kreslení, občas si zazpívám a zahraji na kytaru, a ráda filosofuji a debatuji o životě. Umím se postarat o domácnost i částečně o zahradu (již zahradu nevlastním, ale dříve ano, tak vím, co to obnáší). Z odborného hlediska jsem vystudovala Obchodní akademii a nyní studuji Vyšší  odbornou školu se zaměřením na IT v podnikové praxi.“