Rozhovor s naší dobrovolnicí....

Rozhodli jsme se, že přiblížíme dobrovolnickou činnost prostřednictvím rozhovoru s našimi dobrovolníky. Oslovili jsme proto studentku střední školy, aby nám zodpověděla pár otázek.:)

1.Prosím o krátké představení (odkud jsi, co studuješ, co ráda děláš...)

Narodila jsem se ve Valašském Meziříčí a žiji tady již 17 let, studuji Masarykovo gymnázium na Vsetíně a v budoucnu bych se ráda stala lékařkou. Ve volném čase moc ráda čtu, dělám individuální sporty -  jako plavání, nebo bruslení, či podnikám něco s kamarády.

2. Kde vykonáváš dobrovolnickou činnost a jak dlouho?

Už téměř rok a půl dobrovolničím v Hospicu Citadela a v Domově se zvláštním režimem.

3. Jak ses k dobrovolnictví dostala, co Tě k tomu přivedlo?

Nad dobrovolnictvím jsem přemýšlela už dlouho před tím, než jsem ho doopravdy začala dělat. Vždycky se našlo něco, proč jsem si řekla, že to nepůjde..nebo, což bylo častější, jsem prostě ztratila odvahu poslat e-mail či zavolat do příslušné organizace. Finální impuls pro to, začít vykonávat dobrovolnickou činnost mi dal až projekt Duke of Edinburgh Award, které je dobrovolnictví součástí. 

4. Jaké to pro Tebe je, když jsi na návštěvě u klienta? Co spolu děláte? Těšíte se na"příště"?

Chození za klienty z Domove se zvláštním režimem jsem si opravdu oblíbila. To místo je doslova nabité pozitivní energií od klientů, přes dobrovolníky, až po personál. Většinou si jen povídáme, ale také hrajeme třeba karty, nebo si vyjedeme ven na procházku. Na otázku, jestli se těšíme na příště, se těžko hledá odpovědˇ. Může se klient těšit na někoho, koho si nepamatuje? Já doufám, že ano, protože já se na ně těším vždy. 

5. Vnímáš tuto službu jako oboustranně přínosnou? Copak to dává Tobě osobně?

Řekla bych, že určitě ano! Každý člověk je v dobré společnosti rád, rád si popovídá, něco zahraje..třeba dostane i moudrou radu. Zkrátka nikdy nevíte co čekat, ale vždy to stojí za to. A hlavní je, že te pocit, že někoho vaše společnost opravdu těší, že někomu můžete opravdu pomoci, že se nestaráte jen sami o sebe, je k nezaplacení. A kdyby někdo přece jen stál o něco více ,,hmatatelného", tak každá dobrovolnická činnost znamená i nějaké ty bodíky navíc u pohovoru na přijímačkách. 

přeji krásný zbytek dne :) 

Natálie Šubrtová 

Děkuji za rozhovor a přeji radost z toho, co můžeš prožívat v dobrovolnictví a nejen v něm. Také studijní úspěchy a pokojný osobní život. Děkuji, Natálko.

Lidka Obadalová DC ADRA