První zkušenost s dobrovolnictvím

První návštěva v domově pro seniory očima naší nové brněnské dobrovolnice Páji... Myslíme si, že v závěru krásně vystihla podstatu naší práce.

Dnes jsem měla svoji první dobrovolnickou návštěvu u seniorů. Konkrétně u velmi staré paní s Alzheimerovou chorobou. Byla jsem tam 1 hodinu, ale odnesla jsem si z toho strašně moc. S paní jsem si povídala, vykládala mi, jak se vůbec do domova dostala, z jakého důvodu a jaký to na ni má dopad. Vyprávěla mi, že by byla strašně ráda doma, ale že by to nešlo kvůli ostatním. Její slova z pobytu v domově mi utkvěla v paměti: "Plaču, strašně často plaču. Cítím se tu tak sama, moje rodina za mnou nemůže jezdit každý den, to je jasné. Ale každý den a každou chvilku vykukuju, otevírám dveře z pokoje a poslouchám, jestli náhodou nepřichází můj syn...a když konečně přijedou, tak plaču štěstím..." Paní se rozplakala, když mi to vyprávěla, po chvilce se ale rozzářila, začala se smát, že je ráda, že vůbec někdy přijedou. Tím bych vás chtěla povzbudit k tomu, abyste navštěvovali svoje rodiny, své prarodiče. Oni vám to třeba neřeknou, ale to stáří není jednoduché pro ty lidi a jsou vděční za každou podporu a starost. Bývají často osamoceni a žijí v myšlenkách, v minulosti. Potřebují cítit, že má o ně někdo zájem, že tu pro ně někdo je, že život má stále smysl :)

Pavlína Pilátová, dobrovolnice DC ADRA Znojmo

Chcete se přidat?

Přijďte na naše úvodní školení