Netušil jsem, do čeho jdu
Když jsem před pár lety dostal pozvánku (už ani nevím, od koho) na školení dobrovolníků organizace ADRA, chvíli jsem se rozmýšlel. Slovo „dobrovolník“ jsem sice měl ve slovníku, ale neměl jsem k němu přiřazen žádný konkrétní obsah, a tak jsem se nakonec přihlásil. Nebyla v tom touha, zachraňovat svět, spíš zvědavost, a to ze dvou hledisek: Co se za dobrovolnictvím v provedení znojemské pobočky ADRY skrývá? Jak coby dobrovolník obstojím já? Budu dobrovolníkem jen do počtu nebo objevím své dosud skryté vlohy?
S těmito pocity jsem v doprovodu vedoucí dobrovolnického centra vstupoval do pokoje svého prvního (a dosud jediného) klienta, říkejme mu Lojza. Budeme si rozumět? Budu si s ním mít, o čem povídat?
Po této první návštěvě poznamenané nejistotou z těchto nevyřčených otázek proběhlo mnoho dalších a rád přiznávám, že nelituju času, který téměř každé úterý po obědě s Lojzou trávím. Nemůžu říct, že bychom si pokaždé skákali do řeči. Jsem zvyklý spíš poslouchat než mluvit. Ani netvrdím, že od Lojzy pokaždé slyším něco nového. A když se Lojza čas od času neubrání zklamání z toho, co ho v životě potkalo a když tím zhrubne jeho slovník, vybavuje se mi, jak mě to zpočátku hněvalo: Má to cenu? Pomáhám mu vůbec nějak?
Přiznávám, že návštěvy u Lojzy jsou pro mě dobrou školou. Necením si svých návštěv v domově seniorů jen proto, že jsem poznal zajímavého člověka, který se narodil třicet pět let přede mnou a který zná snad polovinu obyvatel od Znojma až po Třebíč. Necením si jich ani jen pro Lojzův specifický smysl pro humor. Lojza mi hlavně pomáhá naučit se něco, co znám docela dobře teoreticky, ale co neumím vždy žít: Že není mým úkolem (bez ohledu, zda jsem zrovna dobrovolník nebo ne), kohokoliv napravovat, umravňovat či zachraňovat. Že čas strávený s osamělým člověkem je hodnotou sám o sobě kvůli tomu člověku samotnému. Samozřejmě, že ani já nejsem imunní vůči pocitu důležitosti, který nás postihuje, když někomu, jak s oblibou říkáme, „nezištně“ pomáháme. Přiznávám, že mě docela zištně těší, když Lojzu baví vybarvovat omalovánky, které jsem mu i s akvarelovými pastelkami přinesl, nebo když usrkává svou oblíbenou kávu, kterou mu na krátkém výletu k nemocniční kantýně koupím poté, co ho tam přes Městský lesík odtlačím na jeho pojízdném křesle. Ale když říkám, že jsem netušil, do čeho jdu, mám tím na mysli, že jsem nečekal, že mě to bude tak bavit.
Pavel, dobrovolník DC ADRA Znojmo
Přidejte se k nám, klienti potřebují více takových skvělých dobrovolníků!!!
Kategorie: Znojmo
Fotogalerie
