Muži bez domova: Mají jasno, co v životě nechtějí

Několik hodin týdně jako dobrovolník Adry tráví Bohumír Jehlička s muži bez domova v Azylovém domě na Přímětické, se seniory v Centru sociálních služeb na Mikulášském náměstí a v domě s pečovatelskou službou na ulici Dukelských bojovníků. Hraje s nimi šachy, karty, povídají si spolu nebo chodí na procházky.

„Na webovou stránku charitativní organizace ADRA, která právě hledala dobrovolníky, jsem klikl náhodou. Líbil se mi její záměr, že chce pomoci lidem, kteří se z jakéhokoliv důvodu ocitli sami, a společnost druhého jim může jen prospět,“ přiblížil osmačtyřicetiletý dobrovolník.

V azylovém domě hrál zpočátku s jedním klientem šachy a stolní tenis. Do mariáše potřebovali ještě třetího a tak vznikla parta tří lidí. Po čase se připojili další muži. „Už z toho je vidět, že mají zájem, i když ne vždy má každý čas. Chlapi si hledají zaměstnání a bydlení,“ potvrdil Jehlička. Setkání přehodnotila jeho představy o lidech bez domova. „Pokud chodí na schůzky, tak jim něco přináší. Poznal jsem, že tito muži mají utříděné životní priority. Mají jasno v tom, co v životě nechtějí. Neženou se za věcmi, za kterými se ženou ostatní,“ naznačil dobrovolník. Poznamenal, že někdy se mu zdá, že azylový dům se pro tyto lidi stává jakýmsi ostrovem. Baví se s nimi o sportu, nejvíc o fotbalových turnajích a zápasech, které pořádají nebo se jich zúčastňují. Diskutují také o tom, co šlo ten den v televizních nebo rozhlasových zprávách, ale politika je jednou z věcí, která jim na nervy rozhodně ‚nebrnká‘. „Naše společnost je nastavená na výkon, lidé spolu spolupracují jen potud, pokud se někam v profesi nebo ve společnosti dostanou dál. A pak jeden druhého přeskočí. Všechny karetní a ostatní hry proto hrajeme tak, aby nebyl nikdo nejlepší, aby nedocházelo k nezdravému soutěžení. Aby posezení u kávy s buchtou (kterou někdy přinesu) spojené s hraním, bylo pro ně tím nejpříjemnějším zážitkem dne,“ uvedl dobrovolník. Vyslovil názor, že tato komunikace jim hodně může pomoci při hledání práce.

Do domu s pečovatelskou službou dochází za jedním těžce pohyblivým mužem, který chodí o berlích. „Většinou si povídáme, bavíme se také o politice, o tom co se děje ve společnosti, protože je hodně sečtělý a sleduje televizi,“ sdělil Jehlička. Důchodce v Centru denních služeb na Mikulášském náměstí navštěvuje tři čtvrtě roku. Původně to bylo jen na prázdniny. O návštěvách v Centru hovoří jako o nejvíce pohodové službě. „Senioři jsou upřímní, v životě už nic neřeší a co řeknou tak to platí,“ řekl dobrovolník, který je profesí poradce pro zdravý životní styl a masér.

Článek vyšel ve Znojemském týdnu č. 7/13.

Autorka: Jitka Mitysková