Dobrovolníci budou pomáhat dětem

Zahájili jsme nový sociálně preventivní program pro děti Pět P.

Proto, abychom Vám přiblížili, jak takový program může fungovat a na jaké děti se zaměřujeme, napsali jsme několik příběhů dětí. Tyto příběhy jsou smyšlené kvůli ochraně osobních údajů, ovšem jsou velmi podobné těm, které se již v programech Pět P v jiných městech odehrály.

Příběh první:

 „Jmenuji se Kája. Je mi 9 let. Přistěhovala jsem do Znojma s maminkou. Dříve jsme bydlely v jiném městě, takže tu teď nikoho neznám. Nemám tu žádné kamarády. Ve škole se bavím trochu jen s Terezkou a Maruškou, ale ty chodí ven jen samy spolu. Můj tatínek tu nebydlí. Jezdím za ním jen občas, třeba o prázdninách. Jeho paní je dobrá, občas mě vezme plavat, jednou jsme i vyráběly svíčky z takových plátů. Maminka mě někdy bere ven, jezdíme i na kolečkových bruslích, když svítí sluníčko. V zimě chodíme na sáňky, ale chybí mi moji kamarádi ze školy, kam jsem chodila. Chtěla bych zase chodit ven s kamarádkou, jít třeba plavat a nebo si s ní hrát s moji panenkou…“

Tohle je příběh osamělé Káji, která by potřebovala kamaráda ve městě, kde je úplně nová a nezná nikoho. Mezi svými vrstevníky teď nemůže najít dobrého kamaráda, který by ji v její životní změně pomohl.

 Příběh druhý:

 „Moje jméno je Petr, je mi 13 let a bydlím nedaleko Znojma. Chodím ještě na základku, tam mě to teda vůbec nebaví, už abych jezdil na střední. Nemám teda moc dobrý zámky, no ale co, důležití jsou kámoši. Chodíme s klukama každej den ven, často se teda nudíme, nemáme na vsi moc co dělat. Vím, že někdy uděláme něco, co bychom neměli. No ale s klukama je pak sranda. Chodíme ven kouřit a zkusil jsem i trávu. Naši mi jen nadávají, vůbec neposlouchají, co jim říkám. Nerozumíme si teď vůbec. Potřeboval bych si s někým víc popovídat …“

Tohle je příběh dospívajícího Petra, jenž by potřeboval přítele, který by ho mohl vyslechnout a podpořit v jeho životní situaci. S rodiči nyní nenajde společnou řeč, protože jsou na něj již příliš nazlobení a jeho vrstevníci mu z této situace nepomůžou, ba naopak.

 Příběh třetí: 

„Doma mi říkají Maty, ale jmenuji se Matěj. Mám spoustu zálib, hraju rád hry na počítači, chodím plavat, rád hraju na kytaru. Je mi 10 let, učím se v běžné základní škole, i když špatně chodím. Škaredě taky ve škole píšu a pomaleji čtu. Maminka ale říká, že jsem měl štěstí, že jsem mohl být i na vozíčku. Narodil jsem se totiž s dětskou mozkovou obrnou. Nepřijde mi můj pohyb a řeč divná, ale ostatní to tak někdy berou. Někdy i moji kamarádi ve škole, smějou se mi, ale né všichni. Někteří jsou dobří a pomáhají mi. Ven však můžu chodit jen s maminkou nebo tatínkem, chtěl bych kamaráda, který se mnou půjde hrát ven třeba fotbal, nebo zašel na bazén…“

Maty by potřeboval přítele, který by s ním chodil ven, zahrál si na kytaru, povídal si s ním, chodil hrát fotbal nebo zašel na bazén plavat. Rodiče se Matymu věnují, ale to nenahradí kamarády, kteří mu v životě chybí.

Podporu těmto dětem by však mohl poskytnou dobrovolník z programu Pět P, který realizuje naše dobrovolnické centrum.

Dobrovolnický program Pět P je zaměřený nejen na děti jako je Kája, Petr a Maty, ale i na děti, které jsou v přirozeném prostředí ohroženy ve svém vývoji, mají problémy s kamarády, s rodinou, ve škole, nebo mají nějaký typ postižení a jsou ve věku od 6 do 15 let. Tyto děti potřebuji pomoc, přátelství, prevenci, péči a podporu, proto název  Pět P.

Dobrovolník se stává dítěti starším kamarádem, který ho provází v životě. Dobrovolník, osoba ve věku od 18 do 30 let, tak získává nové zkušenosti, pocit potřebnosti, pomoci, přátelství a především může s malým kamarádem příjemně strávit svůj volný čas, přibližně 2 až 3 hodiny v týdnu. 

Chtěl by ses stát takovýmto starším kamarádem? Napiš nám e-mail nebo zatelefonuj. Rádi tě uvidíme, či poskytneme bližší informace o programu Pět P a možnosti zapojení se do programu.

Kontakt na koordinátorku: Mgr. Adéla Bartesová, 607 179 049, adela.bartesova@adra.cz