Práce pro Adru mi zachránila život, říká dobrovolnice

Jindřiška Patočková je srdcem Charitativního obchůdku ADRA v Turnově. Stará se o oběh zboží, organizuje dobrovolníky a dobrovolnice, ale především svou práci miluje. Zákazníci a zákaznice ji pak tuto náklonnost vrací.

Už dva roky pracuje Jindřiška Patočková s velkým nasazením jako dobrovolnice v Charitativním obchůdku ADRA v Turnově v Pasáži Kinský. Týdně odpracuje více než 30 hodin. Práci prodavačky v dobročinné organizaci miluje, dokonce tvrdí, že jí dobrovolnictví pro organizaci ADRA zachránilo život: „Dlouho jsem bojovala s tím, že mě v mém věku nikde nechtěli. Vyzkoušela jsem všechno, chtěla jsem i uklízet, mýt nádobí, ale nikde pro mě neměli místo, protože by za mě ještě museli platit sociální a zdravotní pojištění. Myslela jsem si, že jsem úplně k ničemu, ale ADRA mě zachránila. Díky ní jsem zase získala nějaké sebevědomí,“ říká Jindřiška.

Zákazníka umí potěšit, ať je dobrák, nebo krade

Na práci v obchůdku Jindřišku nejvíc baví kontakt s lidmi. Celý život pracovala jako učitelka v mateřské školce, a tak byla zvyklá být neustále ve společnosti. Dnes má na starosti chod obchůdku, dohlíží na další dobrovolnice, které v obchůdku vypomáhají, zároveň vytváří v obchodě přátelskou atmosféru. S mnohými zákazníky a zákaznicemi má vybudovaný přátelský vztah. „Mám z toho radost, když se zákaznice vrací a říká, jak si včera vzala nové šaty do divadla a kolegyně jí záviděly a ptaly se, kde, v jakém obchodním domě šaty koupila. Lidé jsou vděční za to, co tady mohou koupit v podstatě za pár korun,“ vysvětluje Jindřiška.

Obdivuhodný je také přehled, který má ve zboží. Pamatuje si každou mikinu, každý prstýnek či knížku. I díky tomu už zabránila mnohým pokusům o krádež. „Jednou sem přišla taková opravdu stará babička. Rozhlížela, prohrabovala se v krabičce s bižuterií. V té byl velký prstýnek s motýlem. Jelikož mám motýly moc ráda, je to moje srdeční záležitost, přesně jsem věděla, kde ten prstýnek je,“ vzpomíná Jindřiška na jednu z návštěvnic. Stačila chvilka, ve které se Jindřiška věnovala jiné zákaznici, a najednou si všimla, jak babička rychlým tempem opouští obchůdek. „Koukám do krabičky, a prstýnek nikde! Tak jsem za ni vyběhla, jestli náhodou nemá ten prstýnek. Ale ona vše popřela. Tak jsem řekla, že se nedá nic dělat, ale dlouho jsem se za ní ještě dívala. Za pár minut přišla zpět: ´nezlobte se, mladá paní, já jdu do zeleniny, a jak vyndávám peněženku, představte si, ten prstýnek mi spadl do tašky!´. Věděla jsem, že to je nemožné, to by musel skočit, ale obrátila jsem celou situaci, udělala ze sebe blbce a tu paní pochválila. Byla z toho celá šťastná. Mohla jsem říct: co tady lžete, ten vám nikdy nemohl do tašky spadnout!, ale já jsem to radši obrátila tak, abychom z toho obě měly radost,“ usmívá se Jindřiška nad tou vzpomínkou.

Většina zákazníků Charitativního obchůdku je podle Jindřišky příjemná. Občas ale do prostor v Pasáži Kinský zamíří i nerudové. „To je pak vše špatně: ´takové hadry tu máte, tyhle boty jsou ošlapané a prodáváte vzorky voňavek! Všude je to zadarmo a vy za to chcete deset korun? To se nestydíte?´ A já říkám: vůbec se nestydíme, protože my za těch deset korun zase podporujeme lidi, kteří naše peníze potřebují. Desetikoruna k desetikoruně a pak jim uděláme radost, že připravíme třeba nějakou akci pro seniory,“ vysvětlila princip Charitativního obchodu nepříjemným zákaznicím Jindřiška.

Práce v obchodě je různorodá

Jako hlavní prodavačka má Jindřiška na starosti nejen obsluhu zákazníků a práci u kasy, ale také příjem nového zboží, které do obchůdku nosí různí dárci z Turnova. Musí pečlivě zvážit, zda se zboží do obchodu hodí, případně jakou má hodnotu a za jakou cenu ho následně zákazníkům nabídne. Její prací je také jednou měsíčně vyúčtovat zisky obchůdku a ty převést na transparentní účet Humanitární organizace ADRA. Práce má plné ruce, je za ní ale ráda. „Mě nebaví život na pohovce, koukat na televizi, nebo luštit křížovky. Občas něco vyluštím, ale ne celé dopoledne, v tom nevidím smysl života,“ vysvětluje Jindřiška. „Jsme rádi, že smysl života vidí právě v práci v obchůdku, protože její přínos pro chod obchodu je nevyčíslitelný. Díky její inteligenci a píli na sebe bere velkou část zodpovědnosti, abych se já sama mohla věnovat rozvoji Charitativních obchodů ADRA v dalších městech,“ pochvaluje si spolupráci vedoucí Charitativních obchodů ADRA Milena Čančíková.

Když Jindřiška zrovna nepomáhá v obchodě, věnuje se ručním pracím. Ráda plete, zvládá také ubrouskovou techniku nebo skleněnou mozaiku. Za svůj největší koníček ale považuje své tři vnoučata, kterým věnuje většinu svého času mimo obchod, její vnučka Simonka jí občas vypomůže i v obchodě. Za psychickou hygienu považuje také jízdu na kole, které používá nejen k rekreaci, ale také jako dopravní prostředek – cestou do práce a zpět najede okolo dvanácti kilometrů. „Mám v sobě vzhledem k těžké minulosti ještě hodně bolesti a jízda na kole mi pomáhá vyčistit si hlavu. Uvažovala jsem nad tím, že si koupím elektrické kolo, ale nechci ho. Zmáčkla bych knoflík a vezla se jako důchodkyně. Ale já ještě musím šlapat, dát do toho nějakou sílu,“ vysvětluje Jindřiška.