Ze zákulisí našeho centra v době nouzového stavu aneb vyšli jsme posílení!
Máme za sebou dost perných týdnů, ale když se ohlédnu zpět, jsem za ně moc vděčná. Každý jednotlivý člen týmu byl mimo jiné vystaven zkoušce, jak zvládá dlouhodobou psychickou zátěž.
Bylo nám jasné, že pokud to chceme zvládnout, jako jednotlivci i jako kolektiv, musíme se dobře postarat, jak se v odborných kruzích říká, o psychohygienu.
Každý z nás zaujal zcela přirozeně své místo. U Standy, který zaštiťoval chod celého centra, jsme objevili kuchařské umění, za které by se nemusel stydět ani špičkový kuchař. Irenka excelovala v absolvování rekordního množství telefonátů za den (a její omáčky byly luxusní taky). Gábi komunikovala s dobrovolníky, myslela na náš pitný režim a vymýšlela nám vtipné aktivity na rozptýlení. Její ranní citronáda nás vždy nastartovala k dalším výkonům. Já jsem podporovala dobrou náladu v kolektivu tím, že jsem každý den přišla s novým vtipem na téma covid-19. Vytvořila jsem z vtipů improvizovanou nástěnku „síťovku“, která sloužila jako „oáza“ pohody.
Všichni jsme v sobě nacházeli skryté rezervy, ale i schopnosti rozvíjet nerozvinutelné. Muži se začali při nákupech pro seniory obstojně orientovat v supermarketech a já se naučila docela slušně orientovat v mapách, když jsem vyzvedávala ušité roušky či doručovala léky potřebným. Ivanka a Eva byly našim klidným přístavem v rozbouřeném moři požadavků, které se valily ze všech stran. Nevím, jak to Petr dělal, ale vždycky přišel v pravý čas. Když už toho bylo nějak moc, přišel, poseděl s námi a povzbudil. Byl tady, když jsme plakali či se smáli.
Jinde na to mají manuály, ale my jsme na to měli jeden druhého. Postupně se do našeho "kuchařského kroužku" přidala i Pavlínka s Jendou. Jejich sváteční obědy jsme měli jako za odměnu. No, a jak jsme byli vděční Ali, že se ujala psaní článků a příspěvků na náš Instagram, Facebook a web. Radost nám dělala i Maruška svými milými telefonáty a SMSkami.
Když už bylo nejhůř, prostě jsme nasedli do aut a jeli na chvíli ven do přírody. Vidět v té chvíli Ondřejník bylo jako, když Sir Edmund Percival Hillary poprvé spatřil Himaláje. Ztlumit telefon, omezit stresy, zmírnit tíhu všech povinností… jen hory, lesy, zpěv ptáku a my.
Nezbývá než zvolat: "Všichni za jednoho, jeden za všechny!" Tuhle zkušenost nám už nikdo nevezme. Vyšli jsme z toho stmelení, posílení a vážíme si jeden druhého a svého zdraví ještě více.
Za kolektiv ADRA Frýdek-Místek
Leona Sroková
Fundraiser, koordinátor dobrovolníků
Kategorie: Frýdek-Místek
