Vždycky když mu dal život citróny, udělal z nich limonádu

Neumíte si ani představit kolik to dá práce, přesvědčit dobrovolníka z Dobrovolnického centra ADRA, aby poskytnul rozhovor. Všichni, kdo pomáhají si myslí, že nedělají nic tak výjimečného, co by stálo za článek. Opak je pravdou. Po několika měsících hledání se mi podařilo jeden takový rozhovor uskutečnit a to s panem Štefanem Grošem z Frenštátu pod Radhoštěm.

Když vidíte pana Štefana přijíždět na kole, vůbec Vás nenapadne, že před časem prožil velké životní zastavení. Na první pohled Vás zaujme svým laskavým úsměvem, vřelým pohledem a energickou chůzí.

Řeknete nám něco o sobě?

Pocházím ze Slovenska od Staré Ľubovni. Naše rodina se později musela přestěhovat na Jablunkovsko-mluví se tam Gorálský. V té době mi bylo 12 let. Musel jsem se rychle zorientovat, protože do té doby jsem mluvil jen rusínsky a slovensky.

Vážně? Mluvíte jako rodilý Čech.

V Dobrovolnickém centru ADRA ve Frýdku-Místku máme v programech méně mužů než žen.

Já jsem měl k pomáhání druhým vždycky blízko. Moje maminka dělala dlouhá léta pečovatelku u starých a nemohoucích lidí. Já jsem jí byl často při ruce. Dělal jsem to, s čím byla potřeba pomoci. Štípal jsem dříví, nosil uhlí a tak podobně. Dělal jsem to rád.

Jak jste se k dobrovolnictví vůbec dostal?

To je dlouhý příběh. Vyrostl jsem a začal pracovat jako každý jiný zdravý dospělý. Po 36 letech těžké práce jsem začal mít zdravotní komplikace, s kterými si lékaři v České republice neuměli a dodnes neumí poradit. Drahá operace v zahraničí nepřipadala v úvahu. Dostal jsem se do situace, kdy jsem začal přemýšlet co dál. Jednoho dne jsem ve schránce našel výzvu, že ADRA hledá dobrovolníky. Vzpomněl jsem si na mládí a řekl si, že to zkusím.

Kde teď působíte?

Můžete mě potkat v Domově pro seniory Hortenzie, který je ve Frenštátě pod Radhoštěm. Docházím tady už 6 let. Za tu dobu jsem se zdejším personálem a klienty zažil opravdu velice mnoho zajímavých životních situací. Některé jsou dojemné, nad některými se i dnes od srdce zasměji i po těch letech. Vedení si opravdu cení, že u nich v domově probíhá dobrovolnický program, takže dobrovolnictví maximálně podporují, jsme v domově vítání. 

Jak trávíte čas s klienty?

Povídáme si, předčítám jim nebo si zajdeme na procházku. Na řadu občas přijde i nějaká ta stolní hra. Ač jsem sám abstinent, občas si zajdeme s klientem do místní hospůdky. Pro některé je to velká motivace k rehabilitaci.

Můžu se zeptat na Vaše koníčky?

Jistě. Rád jezdím na kole, fotografuji a cestuji. Jsem sportovec tělem i duší. Za klienty jezdím většinou na kole.

Co Vám dobrovolnictví dalo, ale i vzalo?

Rozhodně mi vzalo pocit, že jsem neužitečný. Když celý život pracujete a pak najednou uslyšíte, že jste nezaměstnatelný a že si teď máte teď užívat renty… je to jako slyšet, že patříte do starého železa. Dobrovolnictví mi vrátilo lidskou důstojnost a hodnotu.  Dalo mi to pocit, že naplňuji to, proč jsem se vůbec narodil.

Jednou přece taky budu starý a byl bych rád, kdyby mě někdo z řad dobrovolníků navštěvoval.

Moc děkuji za Vaši ochotu poskytnout mi rozhovor. Také děkuji za Váš čas, lidský přístup a úsměv, který věnujete lidem kolem sebe. Přeji Vám pevnější zdraví a nám všem přeji, abyste zůstal takový, jaký jste i nadále. Na brzkou shledanou při akcích!

Za Dobrovolnické centrum ADRA

Leona Sroková

Public Relations, Fundraiser