Ukrajina v prosinci: Mnoho zoufalství, ale i šťastné příběhy

S blížící se zimou se zhoršují podmínky, ve kterých žijí ukrajinští uprchlíci. Minulý týden navštívil náš dobrovolník několik provizorních ubytoven v okolí Kyjeva. ADRA těm nejpotřebnějším poskytuje i nadále potraviny, dětem speciální dětskou výživu a přispívá také na vytápění. Strádání je všude okolo mnoho, jsou však i příběhy, které dodávají ostatním naději, že i navzdory všemu trápení budou zase normálně žít.

Mizhirija je komplex kousek od Kyjeva, který sloužil jako prezidentská rezidence. Součástí rozlehlého areálu je ubytovna, kde bydlí uprchlíci z východu. Kousek dál stojí budova z kontejnerů, kde žijí čerstvé maminky s malými dětmi. Ve městě Korystichivě zase přebývají uprchlíci v bývalém areálu ozdravného tábora. Tábor je složený z několika budov z 30. let minulého století a jídelny z novější doby. Lidé potřebují kotle, benzínové pily a kamna. Jídlo shání po supermarketech, co jim dají, to vaří.

O pár kilometrů dál je městečko Žitomyr, v jehož centru stojí hotel stejného jména. Kousek hotelu je otevřený pro běžence. Ve vlhkých, chladných malých místnostech je natlačená celá rodina. Chybí horká voda, pořádné topení, zdi jsou prolezlé plísní. Děti budou mít za chvíli čtyřicet dní prázdnin a je potřeba pro ně zajistit nějaké aktivity. Více jak polovina lidí, kteří sem z východu přišli, jsou rodiny s dětmi.

Jako například rodina pětadvacetileté Viktorije Načejevy. S manželem Víktorem mají dcerku tříletou Sofii, v prosinci se jim narodí ještě jedno dítě.

„Žili jsme v Luhanské oblasti ve městě Veselá Hora. Na začátku července jsme jeli k rodičům do Luhanska na návštěvu, kde jsme už museli zůstat. Když jsme se vraceli, tak náš autobus prostě poslali zpět do Luhanska, aniž by nám cokoliv vysvětlili,“ popisuje Viktorie. Tak to prý trvalo tři týdny. Dostat se do Žitomyru jim pomohla Viktorijina sestra. „Tady v hotelu jsme se za měsíc ubytovali. Manžel hned našel práci v továrně a jeho kolektiv spolupracovníků se ukázal velmi dobrý, dokonce lepší, než v Luhansku,“ pochvaluje si žena.

Jak začalo být venku zima, v pokojích hotelu se také udělalo velmi chladno, a tak si rodina pronajala dům o dvou místnostech dvacet kilometrů od Žitomyru, bez vybavení, ale teplý. „Náš vlastní dům ve Veselé Hoře má zničenou střechu. Prý do něj spadly tři střely. Déšť už pak proces zkázy dokonal. Domov je zničený stejně jako celá naše ulice. Žitomyr se nám ale líbí. Naši budoucnost vidíme zde,“ uzavírá Viktorije. Její rodina má štěstí, že manžel našel práci a nejsou tak odkázáni jen na pomoc zvenčí.

Podobný příběh popisuje čtyřicetiletá maminka dvou dětí Natalie Chomenčuk. Pochází z Doněcka, do Žitomyru se s rodinou přistěhovala 31. července, jak začali odstřelovat letiště. „Manžel se k nám přidal 27. srpna, poslední den prvního příměří. Na tři letní měsíce nás přijali baptisté do letního tábora a potom jsme se přesunuli do hotelu Žitomyr. Manžel přednáší na Žitomyrské technické univerzitě, děti chodí do křesťanské školy. Náš dům zatím stojí nezničený, ale vrátit se tam, kde není práce, kde děti budou stále v nebezpečí, nemá smysl. Už jsme se spřátelili s mnoha obyvateli Žitomyra a dětem se začaly plnit sny. Je velmi těžké pomyslit na to, že v našem věku máme začínat znovu, znovu si pořídit bydlení, zvykat si na nové místo,“ říká Natalie a dodává, že děkuje Bohu i Žitomyrským, že mohou tento nelehký čas projít společně.

Jak můžete pomoci? Rychlou platbou přes online bránu:

Žádost o vystavení potvrzení je možné vyplnit zde. Váš dar je daňově odečitatelnou položkou. V případě realizace platby platební bránou není potřeba žádost vyplňovat, ale je nutné vyplnit všechny kontaktní údaje. Děkujeme za pochopení.