Ohlédnutí za dlouholetou prací koordinátorky Zdenky Chmelové
Zdenka Chmelová byla po mnoho let jednou z hlavních tváří Dobrovolnického centra ADRA České Budějovice. Nejvíce let působila jako koordinátorka dobrovolníků Domu pro seniory Máj a za tu dobu se potkala s opravdu spoustou dobrovolníků i klientů. A protože jí zdravotní stav nedovoluje pokračovat dál, musela v práci pro dobrovolnické centrum v této aktivní formě skončit.
Zdenička je osoba nanejvýše zajímavá, proto jsme jí položili několik otázek, na které odpověděla s upřímností sobě vlastní.
Jaké byly tvé začátky v dobrovolnickém centru?
Angažovanost v charitativních službách byla moje vize do důchodu a netajila jsem ji. Když zaséváš, tak i sklízíš, a tak jsem v únoru 2008 obdržela od známé telefonní číslo Jarmilky Nadberežné, tehdejší vedoucí Dobrovolnického centra ADRA v Českých Budějovicích. Půl roku jsem dojížděla k individuální klientce paní Barboře, která vděčností šetřila. Jednou mne žádala, abych vyhodila do popelnice plastovou láhev neotevřené minerální vody a já v dobrém, jsem ji při odchodu „zapomněla“. Uvítací slova příští návštěvy mi dlouho zněla v uších: „Když máte problém splnit můj rozkaz, tak sem nejezděte“. Sama jsem se lekla své reakce: „Jestli si myslíte, že si k Vám jezdím pro nadávky, v tom případě odcházím“. Paní Barbora se omluvila a začala běžná konverzace, kterou přerušilo až její letní odstěhování. Začátky to nebyly jednoduché, o to lepší bylo vše, co následovalo.
Jak si přesedlala na koordinátorku dobrovolníků?
Velká schůzka dobrovolníků se konala v listopadu 2008, to už centrum vedla Jituška Chánů. Její slova: „I v oblasti, jakou je dobrovolnictví, budeme dbát na řád, formu a profesionalitu, což znamená: dodržovat sliby, umět si za svým stát, mít profesionální přístup, hledat to pozitivní“ se splnila do puntíku. V březnu následujícího roku se konal hromadný nábor dobrovolníků za účasti sociálních pracovníků, kteří představili jednotlivá smluvní zařízení. Za týden proběhl pohovor s přihlášenými dobrovolníky a jejich rozdělení do zařízení. Tam jsem byla zvolena koordinátorkou dobrovolníků do Domova pro seniory Máj.
V čem spočívala tvoje práce?
Na prvním místě byl dobrovolník tj. jeho nábor např. roznášením letáčků po středních školách (kolegyně Hanička a Simuš roznášely na vysokých školách a institucích), proškolení, uvedení ke klientům společně se sociálním pracovníkem DpS Máj panem Jaroslavem Plášilem, vedení složky dobrovolníka, měsíční vedení počtu návštěv a dobrovolnických hodin u klientů, psaní čtvrtletních zpráv, motivování dobrovolníků osobními schůzkami, příprava a provedení supervizí a účast na akcích pořádaných dobrovolnickým centrem.
Koordinátorku jsi dělala deset let, kolik dobrovolníků jsi přijala a jaké jsi s nimi měla vztahy?
Stovku jsem určitě pokořila, protože dva roky jsem ještě působila jako koordinátorka v DpS Kaplice. Kdybych podrobněji zabředla do vztahů, tak bychom tu večeři manželům dnes neuvařily. Musím říci, že jsem se na setkání s každým novým dobrovolníkem velice těšila. Slovo jsem si dávala na náměstí u kašny na tajňačku, to znamená, že jsem nikdy neprozradila, co budu mít na sobě, a přesto jsme se, krom jednoho případu, vždy odtušily na dálku. Odtud jsme se ubraly do nějaké klidné kavárničky. Žasla jsem nad „čistotou“ každého nového dobrovolníka a jeho motorem tuto činnost dělat. Moc, opravdu moc, mi tato setkávání byla příjemná a povzbudivá nejen pro mne, ale i pro kolegyně a mého manžela, se kterými jsem radost z náboru dalšího dobrovolníka prožívala. U mnohých děvčat mi jména vypadla, zato pocity ze schůzek mne hřejí stále. S některými dobrovolnicemi si tak dvakrát ročně zajdu na vzpomínkovou kávičku.
To jsem se také chtěla zeptat, jestli je manžel dobrovolnictví nakloněn.
Nakloněn je slabé slovo, on mu přímo propadl – smích. Je skvělý, velice nápomocný a hlavně, nikdy mi nevyčítal, že už u hledání citátků, či vytváření drobných dárečků vysedávám dlouho. Nelze jinak, než říci: „Honzíku, DÍKY!“
Co považuješ za největší úspěch v ADŘE?
Získání regionální Ceny Ď, která je každoročně udělována na základě nominací vybraným osobnostem působícím v nejrůznějších oblastech našeho života – mecenášům nebo dobrodincům nadací, nemocnic, charitativních organizací, mecenášům v oblasti kultury, morálním vzorům atd.
Objevily se situace, kdy si cítila zklamání?
Nedalo by se říci zklamání, ale určité obavy jsem měla vždy koncem školního roku. Pamatuji, je to tak dva roky, jak najednou vlivem maturování, obhajob diplomových prací a odchodu na vysoké školy jinam skončilo 10 dobrovolnic. Bylo to smutné nejen pro mne, ale zejména pro klienty, kteří očekávali, že začátkem září je dobrovolníci přijdou znovu navštívit, ale …… dobrovolník se neobjeví lusknutím prstu. Pak ale stačilo popovídání jedné charismatické paní učitelky se svými žákyněmi a rázem jsem koncem září proškolovala 13 mlaďoučkých budoucích zdravotních sestřiček.
Co se Ti celkově líbí na práci v DC ADRA ČB?
Řekla bych kreativita práce a utvrzování se, že dobro nemá hranice. S Adrou jsem se účastnila Velikonočních sbírek, průvodu dobrovolníků, zážitkového volejbalu, výletu na Třístoličník, Pohádkové stezky v Bazalce, Letní slavnosti v Empatii, Noci kostelů, ADRA běhu, Vánočních trhů, setkání s Taťánou Kuchařovou, besed se zajímavými lidičkami, Vánočních koncertů …… tolik co mi běží hlavou, ale patří sem i setkání se zajímavými klienty jako je jedna devadesátnice, která z patra recituje velice náročné básně, jež ji naučila maminka. Přidat musím i poznání mimořádných dobrovolníků jako je Maruška, ta je velice ukázněnou dobrovolnicí v DpS Máj už 11 let, anebo Radka, co každoročně napeče několik kil lineckého na vánoční trhy, vzpomenu i černošku Aničku, kterou si klientky záviděly, neopomenu koordinátorku Elen, která zorganizovala vyvezení čtrnácti klientů na vozíčkách do ZOO Hluboká a takto bych výčtem mohla pokračovat…
Milá Zdeničko, děkujeme Ti za všechno, co jsi pro naše dobrovolnické centrum a hlavně pro mnoho dobrovolníků a klientů s laskavým srdcem a velkým nasazením dělala. A zároveň děkujeme za rozhovor, který jsi s námi vedla a otevřenost, se kterou jsi odpovídala na naše otázky.
I když Zdenka Chmelová jako koordinátorka dobrovolníků skončila, její spolupráce s Dobrovolnickým centrem úplně nekončí a my se můžeme těšit na další setkávání s tímto vzácným a milým člověkem.
Za tým Dobrovolnického centra ADRA České Budějovice
Iva Kyselová
Kategorie: České Budějovice
