Dopisy pro radost

 

Děkujeme dětem i paní učitelce za skvělý nápad! A moc se těšíme na další spolupráci.

 

 

Dopisy pro radost

 

Tři naše setkání kroužku Čtení a psaní (žáci z 2. ročníku) jsme na přelomu ledna a února věnovali psaní dopisů klientům seniorského domu Senecura v Písku. K myšlence psaní dopisů mě přivedla vlastně milá náhoda – setkání s mou dlouholetou kamarádkou, učitelkou píseckého gymnázia, Lenkou Kudrnovou, která v seniorském domě pracuje jako dobrovolnice a pro dobrovolnictví získala také studenty školy. Tíživá koronavirová situace, které jsou v současnosti klienti seniorského domu vystaveni, omezení kontaktů s blízkými, nemožnost vzájemných setkávání se v rámci domova, omezení všech kulturních akcí, vede k veliké osamělosti, která často graduje v apatii a ve ztrátu zájmu o cokoliv. Lenka mi vyprávěla příběh jednoho klienta, kterého „doslova dostala z postele“ možnost dále upravovat „polotovary“ ze dřeva do podoby figurek šneků a plán darovat hotové šnečky do škol a školek. V ten okamžik se zrodil nápad! Děti z naší školy dostanou od „šnečího dědečka“, jak pana Lejčara posléze druháčci pojmenovaly, dřevěné šnečky, které pan Lejčar postupně pro děti naší školy připraví a děti zase napíší do seniorského domu dopisy.

 

Do celé situace jsem děti zasvětila. Děti zareagovaly velice empaticky a začaly přemýšlet, jaké to je být osamělý. A asi také proto, že v současné době psaní skutečných dopisů již tolik „nefrčí“, tak nápad s dopisy děti ohodnotily „jako báječný“ a začaly se na psaní dopisů upřímně těšit. Společně s dětmi jsme vymysleli, že napíší krátké dopisy o sobě, do dopisů vloží své obrázky, popř. fotografie a vyrobí také obálky. Samy děti pak přišly s nápadem, že nechtějí psát dopisy „anonymně“, ale chtějí je psát konkrétnímu člověku. A tak jsem si od Lenky Kudrnové vyžádala jména klientů, které by dopis potěšil a krátkou informaci o tom, co tito klienti rádi dělají. Každý z žáčků si pak vybral „svoji babičku“, které napsal dopis. Některé děti si dopisy předpřipravily doma, někteří tvořili až ve škole. Radost z tvoření umocnily také veselé obrázkové dopisní papíry, které jsme pro tuto příležitost pořídili. Nakonec osm dětí sepsalo dohromady dvanáct dopisů pro jedenáct babiček a také dopis pro pana Lejčara, který poslal každému z dětí roztomilého šnečka. Šnečci udělaly dětem velikou radost a podle zpráv ze seniorského domu, stejně tak v domově potěšily i dopisy od dětí. Pro většinu dětí to byl také první opravdový dopis, který někomu napsaly.

 

Zuzana Maňourová

ZŠ Čížová