Co takhle říci, ano!
Ze všech různých médií, časopisů, odborných knih či od lektorů asertivního chování slýcháváme radu „naučte se říkat ne.“ Ale co když odpověď NE je právě brzda ke všem možným nevšedním zážitkům. K neočekávaným situacím, které nás posunou za hranice našich možností. K okamžikům, kdy jsme ponořeni do určité činnosti a nevnímáme čas, únavu či hlad! Do chvílí, kdy se cítíme tak šťastni a naplněni blahem, že si říkáme jen wau, to není přece možné. Co kdybychom někdy odpověděli „ano“ a pustili se do něčeho pro nás naprosto absurdního a nereálného. Do něčeho, co jsme ještě nikdy nezkusili a třeba jsme o tom jen slýchávali nebo snili..., co by se mohlo stát?
K jednomu takovému bláznivému nápadu jsem se sama rozhodla. Poběžím ½ maraton! Nelenila jsem, přihlásila jsem se, zaplatila poplatek a začala trénovat. Chtěla jsem se po třech porodech dostat opět do formy. Ne že by toho běhání kolem třech dětí bylo málo, ale tohle bylo jiné. To byl jen čas pro mě. Odreagování od dětského křiku a pláče a od denní rutiny a stereotypu. I když jsem padala únavou a nebo si myslela, že padám únavou, vždy jsem se na večerní běh těšila a pořádně si ho užila. Pokaždé mě naopak nabil a dodal mi spoustu energie k další práci.
Stanovila jsem si cíl, uběhnout půlmaraton pod 2,5 hodiny. Měla jsem přesně 2 měsíce na to, abych se trochu rozběhala a připravila se na trať dlouhou 21,097 km. Jak se dalo čekat, hned jsem trochu začátek přepálila a po čtrnácti dnech jsem si přetrénovala koleno. Na měsíc jsem měla po běhání. Myslela jsem, že se budu muset ze závodu odhlásit..., ale tam někde uvnitř jsem to nikdy nevzdala. Zbyly mi necelé tři týdny, a tak jsem se do toho opět opřela. Dokonce jsem našla skvělé parťáky, kteří na ½ maraton trénovali také. Jednou týdně jsme se sešli a společně si zaběhali, vyměnili zkušenosti a vzájemně se hecovali.
Nastal den D, 4. června 2016, město České Budějovice. Celý den jsem obstarávala tři děti, na žádný odpočinek nebyl čas. Ještě večeře, vykoupat a připravit je manželovi ke spánku, na kterého zbylo hlídání. Navlékla jsem tričko Dobrovolnického centra ADRA – České Budějovice, kde jsem před mateřskou dovolenou pracovala a šla na to. Chtěla jsem, aby měl běh trochu hlubší smysl, abych ukázala i na něco, co podle mě má smysl. Prásk. Odstartováno. Již jsem se držela kluků, se kterými jsem trénovala. Vlastně to nejsou klucí, může jim být kolem čtyřiceti, na věk jsem se nezeptala, není podstatný. Ale pro mě to klucí jsou. Parťáci, se kterými se skvěle běželo. Kteří k tomu samotnému běhu dodali spoustu humoru a také motivace. Kteří hlídali čas, abychom to nepřepálili a vydrželi nám síly až do konce. Sama jsem během tréninku uběhla pouze 14 km. Nebyla jsem si jista, zda s nimi jejich tempo 1 km za 6 minut dlouho udržím. Ale vydržela :-). Pořád jsem čekala, kdy přijde krize a žádná se nekonala. Sem tam jsem přidala energetický gelík či kostku cukru. Posledních 400 m do konce jsme si dali takový závěrečný sprintík. Zvládli jsme to!
To, jak jsem doběhla si pamatuji jen tak v mlze..., musela jsem být v rozpoložení „flow“. Čas jako by zpomalil a svět kolem přestával existovat. Přišla jsem si jako střela, která zpomaleně letí do cíle. Bylo to úžasné. Ta atmosféra je nepopsatelná! Všude spoustu fanoušků, hudba, občerstvení, běžci, kteří sdílí tu radost a zábavu s vámi. Byla to zábava. Nebyl to jen běh. Byl to jeden z těch okamžiků, který vás povznese a vy si ho ještě dlouho potom pamatujete a žijete z něho. Dává vám energii. A proto se domnívám, že „ano“ je prostě víc než „ne“. Ať už se rozhodne člověk pro cokoliv. Proto stát se dobrovolníkem a pomáhat druhým nebo jít na koncert úplně šílené hudební skupiny. Nebo se přihlásit na kurz přírodní medicíny či do kurzu malování. A nebo zkusit uběhnout celý maraton..., to třeba někdy příště. :-D
Každým během navíc můžete přispět na dobrou věc. Stačí si zvolit charitativní organizaci či nadaci a registrační poplatek připadne právě té organizaci, která pro vás něco znamená. Takže pak děláte něco pro sebe a zároveň pro druhé, a to už stojí za to. A když se k vám někdo přidá, poběží se ještě veseleji...
Elen Ježková
1219
2:06:59
Kategorie: České Budějovice
