Zápisky našeho dobrovolníka Kuby: Když se prolomí ledy
Ahoj, jsu Kuba a dal sem si letos předsevzetí, že se stanu dobrovolníkem. A Vám bych chtěl v podobných příspěcích přibližit, jak takové dobrovolničení v Dobrovolnické centrum ADRA Brno probíhá.👂🧠
Během čtvrtého setkání s mojí 91letou svěřenkyní paní Bovary došlo k nečekanýmu zvratu. Do domova seniorů sem totiž přijížděl pěknej naštvanej. 😖☠️ Ráno sem si přečetl vzkaz od jednoho tatéra, který mě odmítl pro moje tělesný onemocnění tetovat. A to je pro mě vždycky dost citlivý téma. 😢
Do pokoje paní Bovary sem ale samozřejmě vstupoval s úsměvem. Nevím, jestli to bylo rychlostí, s jakou sem se přesunul na židli, nebo silou, jíž sem svíral telefon v ruce, paní Bovary vycítila, že se něco děje. Řekla: „Jakube,” (poprvé mě oslovila jménem!!😱❤️), „na světabol sou nejlepší buchty, dejte na mě!” A bylo. Jakmile se ujistila, že sem doopravdy taky jenom člověk z masa a kostí, ne robot najatej, aby jí dělal společnost, stali sme se sobě rovnými a pouto mezi náma mohlo začít sílit. 🔥⭐️
Takže! Myslíte-li si, že toho dva lidé, mezi kterými je rozdíl 65 let, nemohou mít mnoho společného, dávejte pozor! 📚👍 Kdo mě zná, ví, že nemám rád zeleninu a vždycky ji nechám vypitvanou na talíři. 🥦🥕 Paní Bovary to má stejně. Bohužel zvládá jen tekutou stravu, a tak se jí, posteskla si, vybírání nepřátelské zeleniny poněkud zkomplikovalo. 😃🐷 Nebo! Já byl o víkendu na výletě v Mikulově a ona tam byla před sedmdesáti lety se školou. A vsadím se s Váma, že tam v sobotu stál ten samej zámek, co kdysi obdivovala ona! 🏰🚃
Když sem od paní Bovary odcházel, zastavila mě na chodbě paní fyzioterapeutka. 🧘🏻♀️🏈 Říkala: „To je moc důležitý, co děláte. Paní Bovary o Vás všem vykládá a minule se mě ptala, jestli jste doopravdy přišel, nebo to byl jen sen...” Těžko se mi hledá smajlík, co by vystihl ve mně propuklé emoce, když sem to uslyšel. Na chvilku sem měl ale pocit, že příště bych dokázal na ten Svatej kopeček vyjít i po svejch. 💪🏻👣
– Jakub Strouhal (Jsem neomezenej)
Kategorie: Brno
