Setkali jsme se s našimi dobrovolníky

Radosti, starosti i pochybnosti našich dobrovolníků nás zajímají, proto jsou pravidelná setkávání nezbytnou součástí naší práce. Na tzv. supervizích se scházíme nejméně jednou za půl roku a účastní se jich nejen dobrovolníci, ale i psycholožka a pracovníci domovů.

Letos jsme se sešli v každém z našich domovů zvlášť. Cílem bylo popovídat si nejen s dobrovolníky, ale i pracovníky, a propojit obě strany tak, aby vše fungovalo na jedničku. V první části dobrovolníci i zaměstnanci mohli vyjádřit své návrhy, jak by dobrovolnická služba mohla probíhat lépe. Dobrovolníci se ptali na praktické věci, jak nejlépe pomoci seniorům nebo například na to, jestli mohou vzít na návštěvu psa. Pracovníci domova navrhovali zlepšení v kontaktech s dobrovolníky, zvláště v situacích, kdy musí klient do nemocnice.

V druhé polovině jsme se pak zaměřili na příběhy. Mezi dobrovolníky a seniory často vznikají velmi pevné přátelské vazby, ze kterých obě strany čerpají mnoho radosti. Někteří dobrovolníci vyprávějí, jak se seniory sepisují paměti, jiní společný čas tráví poslechem opery, hrají šachy nebo si jen tak povídají. Klienty domovů velmi těší třeba také obyčejné procházky do supermarketu, kam se sami bez cizí pomoci nemají možnost podívat. Blízké vztahy mohou vydržet celá léta a máme dokonce dobrovolníky, kteří své seniory neopustili ani po přestěhování do zahraničí a jsou s nimi nadále v kontaktu prostřednictvím dopisů.

Ne vždy je ale vše ideální, proto je pro nás zpětná vazba důležitá i v případě, že spolupráce nefunguje a klient si s dobrovolníkem lidsky nerozumí. I takovou situaci jsme při supervizích museli řešit. Ve spolupráci s domovy se však vždy snažíme zajistit, aby byli spokojeni jak dobrovolníci, tak senioři.

Na závěr každého setkání jsme dobrovolníkům i pracovníkům domovů rozdali malé dárečky s poděkováním za jejich práci. A těšíme se za půl roku na další supervize.