Příběhy
Mateřská školka v Orhei v Moldavsku mění životy dětí i jejich rodičů
Od srpna 2011 mohou děti se speciálními vzdělávacími potřebami z mateřské školy ve městě Orhei jako první v celém regionu využívat dopravu zdarma. Děti, které mají ztížený pohyb a nemohou navštěvovat běžná předškolní zařízení, nyní mohou pohodlně cestovat v novém minibusu Ford se 17 sedadly. Pořízení tohoto minibusu bylo součástí implementace projektu Inkluzivního vzdělávání pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami v mateřských školách.
Projekt financuje Česká rozvojová agentura a realizuje jej ADRA ČR ve spolupráci s se sdružením Woman and Child – Protection and Support from Criuleni. Školka, kterou navštěvuje 54 dětí, poskytuje různé druhy služeb, je vybavena logopedickými pomůckami, rehabilitačními pomůckami potřenými ke kinesioterapii (metoda terapie u dětí s vývojovými vadami), hračkami a hrami podporujícími rozvoj dětí, hudebními nástroji a počítači.
Jedním z dětí, které školku navštěvují, je pětiletý Marius Tsurkan. „Marius trpí dětskou mozkovou obrnou. Integrace mezi ostatní děti v mateřské školce je prospěšná pro něj, ale pomáhá i nám, rodičům. Za prvé začal Marius mnohem lépe mluvit, to poté, co začal navštěvovat logopeda, který dochází do mateřské školky díky projektu. Za druhé se zlepšuje jeho fyzická kondice, protože ve školce za pomoci pohybového terapeuta cvičí speciální cviky, masírují mu zde ruce i chodidla. Už také jí sám. Doprava zdarma do školky a zpět je dobrá zpráva i pro nás. Žijeme daleko od školky a dříve jsme museli ráno i odpoledne jezdit hromadnou dopravou a minimálně jednou přestupovat, což nás stálo 16 leu (přibližně jedno euro) každý den,” říká Viorica Tsurkan, Mariusova matka.
Ludmila Pantaz, matka sedmileté Elizy, která trpí mnohočetnou vrozenou vadou, je podle svých slov velmi ráda, že projekt inkluzivního vzdělávání má takové výsledky. „Eliza se pohybuje pouze na kolečkovém křesle. Školku navštěvuje již druhým rokem, ale doteď to pro nás bylo velmi komplikované. Nemáme automobil a museli jsme využívat veřejnou dopravu nebo pokaždé někoho žádat o pomoc. Díky dopravě zdarma se nyní budu moci vrátit zpátky do práce a Eliza se bude moci dále setkávat s ostatními dětmi, které ji přijaly a staly se jejími kamarády. Ačkoliv Eliza nemluví, vím, že se ve školce cítí dobře.”