Příběhy z Ukrajiny

• Představte si, že jste si postavili krásný dům. Chystáte se do něj nastěhovat… ale kvůli válce musíte utéct. 
• Představte si, že jedete na příjemnou dovolenou. Pak se těšíte domů… ale kvůli válce se už nemůžete vrátit. 
• Představte si, že se Vám podařilo před válkou utéci… ale část Vaší rodiny zůstala v místě, odkud už se k Vám jen tak nedostane. 

Jak byste se cítili? Beznadějně? Právě lidem, kteří ztratili naději, se snažíme pomáhat – i na Ukrajině.

Začal v březnu 2014 a ještě neskončil. Ozbrojený konflikt na Ukrajině stále připravuje o domovy, klid a zdraví spoustu lidí. Řada Ukrajinců nalezla přechodný domov v tzv. Kolektivních centrech. Tato dočasná ubytovací zařízení dodala pocit bezpečí téměř 2 000 lidí. Asi 1 300 dětí mohlo na chvíli zapomenout na válku při hrách, výletech a na letních táborech.   

Tady jsou příběhy tří lidí zasažených konfliktem – podobných příběhů je mnoho:

Olena, 31 let, Luhansk: „Luhansk jsme opustili 10. července 2014. Nejprve jsem odjela jen já s dětmi, můj manžel se k nám připojil později. Jednou se náhle ozvaly výbuchy. Utíkali jsme do sklepa. Strávili jsme tam 3 dny. Když dům souseda zasáhla raketa, věděli jsme, že musíme utéct. Mému muži se podařilo dostat se do posledního vlaku, který z Luhansku odjel, než vybombardovali nádraží. Ale moji rodiče tam zůstali. Když jsme dorazili do Žitomyru, nemohli jsme přestat plakat. Mysleli jsme, že to je konec světa. Teď už jsme na tom lépe. Hlavní je to, že jsme všichni naživu a zdraví.“

Natasha, 34 let, Alčevsk, Luhanská oblast: „Jsem matkou tří dětí, dvou chlapců (14 a 12 let) a jedné dívky (5 let). Dva dny před tím, než jsme odjeli, začali naše město bombardovat. Odjížděli jsme ale ne kvůli bombardování, ale proto, že jsme měli jet na dovolenou do Oděsy. Myslela jsem si, že až se vrátíme z dovolené, situace už bude zase klidná. Všechno se ale zhoršilo a my už jsme se vrátit domů nemohli.“ 

Inna a Galina, sestry, 73 a 77 let, Doněcká oblast: „Odjely jsme 10. června 2014. Jely jsme navštívit známé. Jenže mezitím se situace v Doněcku zhoršila a my jsme se už nemohly vrátit. Dům, ve kterém jsme žily, je napůl zničený. Na dvorek domu dopadl granát a rána vybila všechna okna a smetla střechu. Našeho psa a kozu zabily šrapnely. To, že je naše rodina ještě naživu, je prostě zázrak. Stále v tom dome žijí. Okna zakryli plachtami a žijí dál. 

Moje děti tam musí ještě zůstat. Okolo je hranice a ozbrojení separatisti nedovolí nikomu odejít. Včera jsem mluvila s dcerou. Pracuje v nemocnici - říkala, že už půl roku nedostala plat. Všechny bankovní účty v oblasti kontrolované separatisty jsou uzavřené, nemůžeme jim ani poslat peníze. Srdce mě bolí, když si uvědomím, že svým dětem nedokážu pomoct. Pláču každou noc.“

Jak jsme těmto lidem pomohli?

• Poskytli jsme jim dočasný domov – podpořili jsme 32 kolektivních center a více než
• 1 800 lidí v Kyjevské, Doněcké, Luhanské, Záporožské, Čerkaské, Dněpropetrovské a Žytomyrské oblasti.
• Dětem jsme daly větší pocit bezpečí - přes 1300 dětí a 220 dalších členů rodin se zúčastnilo letních táborů, her a dalších zábavných aktivit, které jim pomohly lépe se vyrovnat s traumaty z války.
• Zařídili jsme lidem teplo, jídlo, oblečení a nábytek – koupili jsme více než 39 tun uhlí, 189m3 dřeva, 117 kusů sanitárního vybavení, 18 lednic, 16 praček, 90 spotřebičů k výrobě tepla a teplé vody, 12 nových oken, 6 sad nářadí, léky…

Díky Vám našli Ukrajinci zasažení konfliktem v jejich zemi přechodný domov a jejich děti se lépe vyrovnávají s traumaty, které zažily. Děkujeme!

Jak můžete pomoci v případě humanitárních katastrof?

• Zapojte se do programu Mince denně. Díky pravidelným dárcům můžeme průběžně reagovat v případě neočekávaných katastrof, věnovat se dlouhodobým projektům a efektivně plánovat naši činnost v České republice i v zahraničí.
• Darem na účet veřejné sbírky 66888866/0300, variabilní symbol 100 (okamžitá pomoc při mimořádných událostech v ČR i zahraničí).