Příběhy našich dobrovolníků

ADRA je průkopníkem dobrovolnictví! Spolupracujeme s více než 1 800 registrovanými dobrovolníky. V Česku máme 11 dobrovolnických center. První z nich vzniklo ve Frýdku-Místku už před 11 lety. Za tu dobu se nám nashromáždila spousta příběhů, o které se stojí za to podělit... 

Příběhy našich dobrovolníků

Tomáš Polášek (27 let) - dobrovolničí už třetí rok jedenkrát týdně průměrně hodinu a půl. Tomáš byl vyhlášen "Dobrovolníkem roku 2013"! Tomáše Poláška znají babičky a dědečkové z ostravské Léčebny dlouhodobě nemocných a také z Domu sociálních služeb v Ostravě-Radvanicích. 

"Jmenuji se Tomáš, jsem Ostravák, svobodný, student, příležitostný brigádník v Albertu a také dobrovolník organizace ADRA. S dobrovolnictvím jsem začal na konci roku 2012, v době, kdy jsem měl spousty volného času a zároveň jsem byl v depresi ze své špatné životní situace. V dobrovolnictví jsem našel možnost uplatnění, možnost pomáhat a být užitečný. A když si vybavím úsměvy na tvářích svých „svěřenců“, jimiž mě vždy vítají, a jejich znovu získanou radost ze života, vím, že dělám správnou věc.

V současné době studuji na Vyšší odborné škole sociální v Ostravě. O existenci této školy jsem se dozvěděl  při akci Lidé lidem, které jsem se jako dobrovolník účastnil. Náplň studia mě zaujala natolik, že jsem začal podnikat kroky k tomu, abych se na školu dostal. Povedlo se. Zkušenosti získané při dobrovolnické činnosti se mi při studiu velmi hodí.  Nyní je přede mnou poslední, třetí ročník, po jehož absolvování ze mě bude Diplomovaný specialista v oboru sociální práce. Budu tak moci pomáhat potřebným lidem i v rámci svého budoucího povolání.

Má dobrovolnická činnost spočívá v obyčejných návštěvách pacientů Léčebny dlouhodobě nemocných a Domova sociálních služeb v Ostravě-Radvanicích. Minimálně jedenkrát týdně navštěvuji vytipované pacienty, většinou seniory, kteří z různých důvodů vítají mou společnost. Jsou to většinou lidé osamělí a nešťastní. Povídám si s nimi, chodíme na procházky, luštíme křížovky, hrajeme společenské hry a i jinak vyplňujeme jejich volný čas, kterého tam mají většinou nazbyt. S některými z nich se velmi sblížím, takže se občas stýkáme i po jejich odchodu z léčebny. Z jejich vzpomínek poznávám i kus nedávné historie, ale hlavně mám pocit, že jsem užitečný a potřebný."

Lucie Folvarčná (24 let) - dobrovolnické činnosti u handicapovaných dětí se věnuje od roku 2012 průměrně dvě hodiny týdně:

"Po maturitě na Střední policejní škole Ministerstva vnitra v Holešově jsem ve studiu pokračovala na Vyšší odborné škole sociální v Ostravě, kde jsem měla v hodinách praxe příležitost se seznámit s řadou zařízení a institucí se sociálním posláním. Ostravský Domov Beruška, který poskytuje služby dětem s mentálním postižením, byl mezi nimi. Když jsem si pak vybírala místo pro svou dobrovolnickou činnost, neváhala jsem: líbilo se mi tamní prostředí, sympatický mi byl pracovní kolektiv i „ulítané“ děti, na nichž handicap většinou mohl poznat jen odborník."

Komu vlastě pomáháte?

"Moji svěřenci z Domova Beruška, to je skupinka dětí mezi pěti a čtrnácti lety, převažují kluci, šikovní, podnikaví, se smyslem pro legraci, velmi živí, velmi různí. V Berušce žijí v prvním patře nově rekonstruované budovy s velkou zahradou jako v rodině, hašteří se, pomáhají si a mají se rádi. Školáci navštěvují Základní školu na ulici Kpt. Vajdy."

Musíte se na návštěvu dětí nějak připravovat?

"Nemám pro návštěvu domova připravený žádný pevně stanovený program. Přizpůsobuji se zájmu dětí, jejich náladě a nápadům. Kdo chce, hraje si se mnou, předvádí, jak jezdí na bruslích, na kole, jaké umí akrobatické cviky, co si vyrobil. Kdo nemá zrovna náladu nebo se nechce družit, dívá se na televizi, píše domácí úkoly nebo jen tak odpočívá. Nevadí mi, že se činnosti dosti rychle střídají a neobejdou se bez hluku. Vracím se při nich do dětských let. Samozřejmě při různých příležitostech neopomenu „působit výchovně“. Neposoudím, jak se mi to daří během roku, ale viditelně jsem zabodovala v kostýmu čerta po své babičce loni v prosinci; tak dokonale ukázněné jsem děti předtím ještě nikdy nezažila.

Třináctiletý Dominik mě pobavil, když mi přinesl ukázat svůj kompletně sbalený batoh připravený na cestu do Tunisu za účelem lovení hadů, kterou jsme spolu při předchozím setkání plánovali na dobu, až vyroste. Měl dojem, že by se dala uskutečnit i dříve, a tak byl pro všechny případy připraven."

Zajímají Vás další příběhy dobrovolníků? My Vám je brzy opět nabídneme! 

Chcete pomoci i Vy lidem, kteří to potřebují? Podívejte se na: DOBROVOLNICTVÍ - Adra

 Příště se dozvíte více o těchto dobrovolnících: