Podporujeme aktivní občany v Karenském státě

Diskuze o občanské společnosti v Barmě, kterou vedeme v našem evropském kontextu, se velmi často zaměřuje především na opoziční charakter místních organizací, exilové organizace a situaci politických vězňů. To reflektuje skutečnost, že Barma byla v podstatě od své nezávislosti v roce 1948 v občanské válce a od roku 1962 zde autoritářsky vládla armáda. Po dlouhá desetiletí války a vládních represí byly možnosti lidí sdružovat se zásadně omezené, především pokud za tím byla vojenskému režimu patrná politická orientace.

Velkou část občanské společnosti ovšem v Barmě definuje také náboženství a etnicita. Barma je jednou z nejvíce etnicky diverzifikovaných zemí světa. V centrální části žije většina etnických Barmánců, kteří jsou převážně buddhisté. Více než 30 % z celkové populace 60 milionů jsou různé etnické menšiny, které obývají především hornaté pohraniční oblasti Barmy.

V posledních letech, kdy barmská vláda činí kroky k liberalizaci země a otevírá se světu, v bývalém hlavním městě Rangúnu jsou viditelné znaky rychlého rozvoje. V etnických oblastech ale jako by čas běžel jiným tempem. Karenský stát na jihovýchodě země stále nese břemeno dlouhých let marginalizace, útlaku a ozbrojeného konfliktu. Podle místních občanských aktivistů jednají představitelé vlády Karenského státu stále velmi autoritativně. Aktivity nevládních organizací jsou nadále pod drobnohledem policie, veřejný prostor je limitován, místní univerzity nenabízejí žádné společenskovědní programy, stále tu nefungují studentské Unie.

Na druhou stranu se Karenský stát otevírá zahraničním investicím a turismu. Tento trend je umocněn otevřením hranice v thajském Mae Sot. Místní lidé se ovšem celkem oprávněně obávají, že na tomto vývoji namísto místních lidí vydělávají především ti, co jsou u moci. Některé komunity jsou přímo ohroženy centrálně plánovanými mega-rozvojovými projekty. S postupujícími mírovými jednáními začínají uvnitř Barmy hledat místo mnohé exilové či přeshraniční organizace i někteří jednotliví migranti a uprchlíci.

Charakter místní občanské společnosti

V centru tradiční občanské společnosti uvnitř Karenského státu stojí organizace napojené na buddhistické kláštery či křesťanské kostely. Většina skupin by se dala zařadit do kategorie etno-náboženských. Církevní organizace zde byly přítomné po mnoho let, dávno před začátkem demokratizačního procesu. Etnické cíle místních skupin směřují většinou k naplňování základních práv menšin. V posledních letech zde vzniká množství nových občanských iniciativ, které se zaměřují převážně na vzdělávání, životní prostředí i práva žen.

Specifikem těchto organizací, které nesou ducha mladé občanské společnosti je to, že se většinou neprofilují jako etnicky karenské, nejsou přímo navázány na tradiční náboženské autority a jejími zakladateli jsou často sami mladí vzdělaní lidé, kteří měli příležitost studovat v zahraničí. Hlasy tisíců uprchlíků a vnitřně přesídlených komunit reprezentují především exilové organizace na thajské straně hranice. Občanskou společnost tak tvoří množství různých strategických skupin s rozdílnou agendou a cíli. I samotní představitelé některých organizací zmiňují jako problém omezené perspektivy a spoléhání na vnitřní tradiční vazby namísto propojování se napříč organizacemi a s vnějším světem. S příchodem mezinárodních organizací a donorů se navíc podpořila soutěživost mezi jednotlivými organizacemi a zároveň nastal odliv místních kapacit do jejich řad.

„Nemůžeme budovat mír bez zapojení místních komunit, v místních komunitách je však jen velmi málo vzdělaných lidí, mladé ženy a muži odcházejí za prací do Thajska. Karenský stát má obrovské nerostné bohatství a potenciál v kontaktu s dalším zeměmi, ale státu i nestátním aktérům v podstatě vyhovuje udržení nepřehledné a konfliktní situace, neboť tak mohou využívat tento potenciál ve svůj vlastní prospěch. Staví se průmyslové zóny a velké rozvojové projekty, které mají negativní dopady na životní prostředí i komunity, a to je možné také díky nadále nestabilní bezpečnostní situaci.

Etnický konflikt byl po dlouhou dobu na všech stranách využíván hlavně pro zachování zjevného ospravedlnění udržování ozbrojených složek v oblasti a drancování přírodních zdrojů. Církve se sice angažují v humanitárních a sociálních aktivitách, ale tak zdaleka nevyužívají svůj potenciál, neboť reagují jen na následky skutečných problémů, nechtějí se angažovat v politice. A pokud je politika slovo, které se nehodí do kontextu nevládního sektoru, pak hovořme tedy o odpovědném občanství. Místní lidé v komunitách si pořád nesou strach z desetiletí ozbrojeného konfliktu. Potřebujeme je vzdělávat a ukazovat jim, jaké příležitosti teď Barma nabízí. Podpořit mladé lidi, aby tu zůstávali. Bude to ale samozřejmě trvat roky. Když ve vesnických komunitách totiž pronesete slovo politika, lidé si pořád myslí, že je to něco proti vládě,“ vysvětloval nám v prosinci 2011 jeden z představitelů místní partnerské organizace.

Podpora ze strany organizace ADRA

ADRA podporuje místní občanskou společnost uvnitř Karenského státu již od roku 2010. Ze začátku se jednalo o rozvoj kapacit komunitních pracovníků a rozvoje spolupráce s lokální administrativou. Z toho se postupně rozvinuly podpůrné aktivity pro místní nevládní organizace, univerzitní studenty i členy nově vzniklých místních politických stran, jejichž hlavním cílem bylo facilitovat otevřenou veřejnou diskuzi o současném rozvoji a zároveň budovat místní kapacity.

Naší snahou je podporovat demokratické změny takzvaně zespodu, podporou místních komunitních programů a aktivit umožnit občanské společnosti posílit marginalizované komunity, aby se mohly účastnit demokratizačních procesů.

ADRA začala v hlavním Karenském městě Hpa an facilitovat networking místních komunitních organizací, které společně začaly organizovat veřejné akce – jako například oslavy mezinárodního dne míru, environmentální workshopy, Den mládeže, atd. Největší úspěch slavily právě aktivity pro mládež, které se zaměřovaly na vzdělávání, pracovní příležitosti a posilování konkrétních kompetencí. Také místní organizace si začaly uvědomovat, že mladí lidé nemají dostatečný prostor k objevování svého vlastního potenciálu a nemohou se tak aktivně účastnit současných změn.

Projevuje se zde kritický nedostatek občanského vzdělávání a povědomí o společensko-politických tématech. Zároveň se lidé stále obávají o svoji bezpečnost v případě zapojení sebe či svých dětí do jakýchkoli občanských iniciativ. Tradiční vzdělávací systém také neposkytuje mladým lidem dostatečné znalosti, dovednosti a postoje pro jejich aktivní zapojení ve snaze o udržitelný rozvoj. Většina absolventů vysokých škol končí s minimální schopností kritického myšlení a nízkými možnostmi při hledání zaměstnání. Nedostatek příležitostí ke konstruktivnímu trávení volného času ústí ve zvýšené riziko kriminality, drogové závislosti, nucené migrace, prostituce, atd. Tyto negativní jevy jsou zvláště u hranic s Thajskem velmi časté. Místní organizace se tak potýkají s nedostatkem schopných mladých členů, kteří by jejich činnost dokázali posouvat kupředu.

V posledních dvou letech ADRA reaguje na tyto potřeby prostřednictvím nového projektu, primárně zaměřeného na podporu aktivizace mladých lidí a rozvoj místních komunitních organizací uvnitř Karenského státu. Prostřednictvím neformálních vzdělávacích aktivit rozvíjíme u mladých lidí dovednosti kritického myšlení, povědomí o aktuálních sociálních a politických událostech a pozitivní přístup k udržitelnému rozvoji. V této oblasti vnímáme velké příležitosti v propojování občanských iniciativ, zkušených místních lektorů a facilitátorů a komunitních organizací, které mají silné zázemí v odlehlejších venkovských komunitách. V loňském roce se nám tímto způsobem podařilo zorganizovat letní školy, kterých se v karenských vesnicích účastnilo vice než 800 studentů. Z České republiky přinášíme know-how a zkušenosti z oblasti globálního vzdělávání, prostřednictvím stáží pro karenské facilitátory i prostřednictvím specializovaných workshopů.

Výchovu k aktivnímu občanství chápeme jako přirozené vyústění vysoce participativního rozvoje, kdy komunity a místní organizace vlastní své rozvojové iniciativy, sami za sebe vyjednávají a vyžadují po místních autoritách odpovědnost za udržitelný rozvoj.

Jedním z posledních experimentů bylo vytvoření otevřeného a bezpečného prostoru pro mládež, občanské iniciativy a veřejnost, v podobě komunitní kavárny. Místní lidé totiž často vyjadřovali potřebu "neutrální půdy". Pro diskuzi a setkávání se doposud využívalo prostorů místních klášterů, kostelů, či místních kanceláří některých organizací, v Hpa-anu neexistovalo politicky a nábožensky neutrální místo.

Kavárna v Hpa-anu je od začátku v rukou místních, zastřešuje ji partnerská vzdělávací komunitní organizace. Je to také náš první místní experiment se sociálním podnikáním. Chceme, aby si komunitní centrum kavárenskou aktivitou vydělalo na vlastní provoz a další budoucí zisky vkládalo do pořádání komunitních aktivit v kavárně. Zároveň je to také prostor, kde může mládež a lidé ze znevýhodněného prostředí získat svou první pracovní zkušenost.

Na stavbě se podílel celý dnešní kavárenský tým, odborné práce zajistili místní tesaři, elektrikáři a instalatéři. Zapojila se ale dobrovolnicky i celá místní komunita, například při pokládání střešních tašek, či výsadbě venkovního trávníku. Jedním z cílů kavárny je mimo jiné i propagovat odpovědnou spotřebu. Na jídelním i nápojovém lístku tedy naleznete především místní ovoce a zeleninu, v kavárně se vyrábí domácí jogurt a vaří barmská fairtradová káva ze šanských plantáží. Veškerý organický odpad putuje na kompost, který bude využit k hnojení místních zeleninových záhonů. Osvětu dělá komunitní kavárna také díky volnému internetovému připojení, rozrůstající se knihovničce, informační tabuli a pravidelným workshopům, přednáškám a filmovým projekcím. Kavárna se velmi rychle stala místem setkávání.

Úspěch této aktivity nás utvrzuje v přesvědčení o potřebě realizace malých experimentálních projektů, které jsou co jen možno svobodné a otevřené. Tyto cesty rozvíjení společenského kapitálu nesměřují k programovým demokratickým reformám či podpoře ekonomické prosperity, nýbrž spíše k dlouhodobému procesu rozvíjení dovedností, hodnot a postojů, k přijetí zodpovědnosti za vytváření světa, kde mají všichni lidé možnost žít důstojný život.