Nové čluny, školení i lepší marketing – po roce se rybářství na Filipínách zase zvedá

V dílně kousek za městečkem Ajuy na jižním cípu ostrova Panay kmitá 20 dělníků. Jeden na sebe nanáší laminátové pláty, další je bruskou brousí do hladka, třetí míchá zelenomodrou barvu a hotové čluny natírá. Je to barva Adry, která tady bezprostředně poté, co ukončila humanitární pomoc, rozjela projekt na obnovu rybářství. Materiál na nové od ní dostalo 1000 zdejších rybářů, pro 3000 lidí uspořádala ADRA školení o předcházení katastrofám. Desetinu projektu financovala ADRA ČR, zbytek další pobočky Adry z celého světa. Systémem cash for work ADRA podpořila i místní ženy, které opravovaly rybářské sítě.

Někteří rybáři chytají jen kraby. S jedním z nich, Winifredem Astolem, a jeho kamarádem vyrážíme na moře a sledujeme je při práci. I jejich loďka má naši „adří“ modrozelenou barvu. Ptáme se ho, jaký čeká úlovek. Říká, že to bude okolo pěti kilo. Když je prodají, vydělají si zhruba 400 korun, ty si musí rozdělit mezi sebou a ještě zaplatit benzín. Není to moc, ale musí to stačit. „Zachránili jste nás. Můžeme dál jezdit na moře. Tajfun nám zničil člun a rozmlátil vrše na kraby. Neměli bychom nic než holé ruce. Na jednu loďku jsme teď sice dva, ale já si na svou postupně vydělám. Za dva roky bych chtěl mít vlastní. To bych si moc přál,“ říká devětatřicetiletý rybář.

Rybářství je pro přežití klíčové

Dvaašedesátiletý Rodolfo Isidoro popisuje podobný příběh. Není to tak, že by nové sítě a nové loďky daly rybářům lepší úlovky než před tajfunem. Naopak, mnoho z nich mluví o tom, že moře vydává každým rokem méně a méně darů. Avšak díky pomoci z celého světa, a taky z Česka, nemuseli rybáři přestat dělat to, co umí. Díky tomu mohou stále existovat a místní ekonomika se dál hýbe. Kdyby se hýbat přestala, byla by to teprve katastrofa.

Rybářská vesnice je takový samostatný organismus. Jedná se o shluk chatrčí oddělených hliněnými chodníčky. Elektřinu tu mají někteří nataženou přes kabel, jiní svítí svíčkami. Vodu berou vesničani ze studny, nebo spíše jámy, pak ji filtrují přes hadr a převařují. Většinu času tráví rybáři na moři. Jejich ženy pak úlovky prodávají na nedalekém tržišti. Všichni tady žijí tak nějak pospolitě, děti si hrají na improvizovaném hřišti, ženy spolu perou nebo opravují sítě, rybáři si půjčují lodě jeden od druhého.

Tajfun zasadil ránu jejich životům hned třikrát. Nejenže zničil jejich čluny, ale odplavil také značné množství ryb v moři. Vznikl začarovaný kruh chudoby, v jehož důsledku nemají lidé peníze na jídlo a trhovci nemají ryby komu prodávat.

Na katastrofu se dá částečně připravit

Nejen materiální pomoc, ale hlavně zlepšení životní úrovně – to je další úkol pro Adru i zdejší samosprávy. ADRA proto už nyní pořádá pro rybáře několik druhů cvičení a seminářů. Chce jim pomoct vydělat více peněz, aby mohli investovat a vytvořili si zásoby. Součástí tréninku jsou základy účetnictví, marketingu nebo například školení, jak zpracovávat přebytky.

Pro ochranu celých komunit zpracovávají vesnice ve spolupráci s Adrou tzv. early warning systém. Každá si analyzuje následky různých katastrof a snaží se přesně popsat příčiny i možná řešení. Na základě toho vytváří krizové plány. Ty obsahují nejrůznější podrobní informace jako například adresy seniorů a hendikepovaných lidí, které je potřeba evakuovat přednostně.
Vesnice si také stanovily různé poplašné signály nebo vydaly doporučení pro občany, jaké věci je potřeba při evakuaci vzít s sebou a jak zajistit dobytek, aby nezahynul.
Dříve žádný systém neexistoval, lidé si zpravidla snažili sbalit vše a v důsledku nekoordinované paniky přicházely ztráty na životech i majetku.

Nejhorší je situace v Taclobanu

ADRA v zasažených lokalitách obnovuje rybářství a také bydlení. Největší projekt (170 domků) realizovala na ostrově Panay. Více informací si můžete přečíst zde.

Nejhorší situace je však doposud stále v Taclobanu. Toto dvousettisícové město je velmi zdevastované a mnoho jeho obyvatel stále žije v provizorních podmínkách. 

Uprostřed pobřežní čtvrti Anibong, kterou zasáhla pětimetrová vlna, stále stojí obrovské nákladní lodě. Lidé tady bydlí v tzv. „no build zone“, což je prostor určený vládou jako ten, kde se nemá stavět. Vláda hledá jiné pozemky, kam by tyto lidi mohla přestěhovat. Mezitím jim pomáhají různé neziskové organizace. ADRA se snaží těmto lidem poskytnout nový způsob obživy.

Kromě toho již pátým měsícem realizuje projekt na poskytnutí přístřeší pro 1000 rodin v zóně Dagami (jižně od Taclobanu) a Carigara (severně od Taclobanu). Projekt bude pokračovat ještě v dalších 5 měsících a cílem je poskytnout všem rodinám takové obydlí, ve kterém by mohly přečkat příští tajfun. Zapojená je také ADRA ČR, která hradí výstavbu 142 přístřešků.

ADRA pomáhá už rok

ADRA se od počátku zapojuje do pomoci po tajfunu Hajan na Filipínách. Ve veřejné sbírce shromáždila téměř osm milionů korun, které postupně využila na humanitární pomoc (potraviny a hygienické sady) pro cca 1083 lidí v provincii Iloilo. V Taclobanu opravila přístřešky 142 rodinám, ve provincii Iloilo jsme financovali opravu stovky lodí a rybářských sítí. ADRA pro místní rybáře zajistila i školení o tom, jak katastrofám v rámci možností předcházet. Asi největší projekt realizuje v Aklanu na severozápadě ostrova Panay, kde se opravuje 90 přístřešků stávajících a staví 80 zcela nových domků. Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci humanitární pomoci poskytované do zahraničí. Na projektu dále spolupracují ADRA Norsko a ADRA Velká Británie.