Nemáme se kam vrátit - jeden z mnoha příběhů z Ukrajiny

Marina v červnu 2014 opustila spolu s manželem a třemi dětmi svůj domov v Lugansku na východní Ukrajině a nyní žije v kolektivním centru ve Vorzelu blízko Kyjeva, spolu s řadou dalších obyvatel Ukrajiny, kteří museli kvůli válce opustit své domovy.

„Když přišli separatisté do Lugansku, zabrali dům, kde jsme bydleli, a vyhodili nás na ulici. Dva týdny jsme potom žili u příbuzných, než jsme se rozhodli z Lugansku odjet.

Když jsme odjížděli z Lugansku, zrovna tam přijíždělo dělostřelectvo s tanky. Ve městech Schastiya a Metalist se už bojovalo, každý den byla slyšet střelba a sirény. Děti byly pořád vyděšené. Nakonec jsme sebrali odvahu, sbalili jen to nejnutnější pro děti a vyrazili do neznáma. V Kyjevě jsme neměli ani příbuzné, ani přátele. Jako první jsme tedy šli do Kyjevské regionální státní správy, kde nám dobrovolníci pomohli s ubytováním. Ten den si pamatuji, jako by to bylo dnes. 20. června ve 21:30 kyjevského času jsme poprvé přišli do kolektivního centra Peremoga ve Vorzelu.

V současné době nepracuji, ve Vorzelu totiž žádná práce není. Dostáváme finanční pomoc od státu a podporu na dítě, jelikož jsem na rodičovské dovolené. Můj muž práci hledá, ale zatím se mu nedaří. Přežíváme převážně díky humanitární pomoci. Dříve jsme dostávali jídlo v sanatoriu Peremoga, ale od 21. ledna tam už potravinová pomoc nefunguje, protože nejsou peníze.

V Kyjevě chceme zůstat, nemáme se kam vrátit. Naše město je úplně zničené. Není tam téměř žádná práce, nic…“

Jste z Ostravy, Frýdku-Místku či okolí? Přijďte v sobotu 4.4. na koncert a podpořte uprchlíky z východu Ukrajiny svou účastí! 

Jeden den. Čtyři pódia. Desítky muzikantů. 

Aktualizovaný program a více informací naleznete na stránkách www.jetoblizko.cz.

Těšíme se na Vás!