Mzda dobrovolníků? Úsměv seniorů

Osmaosmdesátiletá Milada Eliášová bydlí už tři roky v Novém domově v Karviné. I ve svém vysokém věku je stále aktivní, luští křížovky, čte knihy nebo sleduje televizi.

Přesto i na ni život v Novém domově doléhal. Pracovníci se o ni starají vzorně, bohužel si neměla s kým pořádně popovídat. „Před dvěma lety za mnou začala docházet dobrovolnice, díky které mi je hned veseleji," říká důchodkyně. Jaruška, jak dobrovolnici familiárně říká, jí vozí v létě dozahrady nebo si s ní jen tak povídá. Je pro ni nenahraditelná a za tu dobu se z nich staly velké kamarádky. „S dětmi mluvím o osobních věcech, ale s Jaruškou si můžu poklábosit o politice nebo co je nového v Karviné," uvažuje seniorka.

Vynachválit si práci dobrovolníků, jejichž činnost koordinuje Dobrovolnické centrum ADRA, nemohou ani v Novém domově, kde služba funguje čtvrtým rokem. „Dá se říct, že klienti vzkvétají, jsou mnohem více pozitivně naladěni, častěji se usmívají. Dobrovolníci navíc mohou našim klientům dát to, co mi jim naši pracovníci dát nemohou," vysvětlila sociální pracovnice Irena Šafářová.

Zatímco zaměstnanci Nového domova se musí chovat jako profesionálové a chovat se ke všem stejně, aby si někdo nestěžoval, že projevují více lásky tomu druhému, u dobrovolníků to neplatí. Ti si velmi často vybudují ke starým lidem velmi vřelý vztah a někdy i suplují jejich rodinu. „Naši klienti se pak na dobrovolníky těší už několik dní předem a často je potom i vyhlížejí na vrátnici," řekla sociální pracovnice.

Co vlastně dobrovolníci s klienty dělají? Všechno možné. Chodí s nimi na procházky, jezdí s nimi do města, pomohou jim s nákupy, hrají s nimi společenské hry nebo si s nimi jen povídají či jim naslouchají. Vše přitom dělají úplně zadarmo a ve svém volném čase. „Dobrovolník pracuje bez nároku na odměnu, to ale neznamená, že není odměněn. Naši dobrovolníci nám sdělují své kladné pocity při práci se seniory, pocity naplnění a smysluplnosti," řekla Irena Šafářová. Není prý také výjimkou, že se některému z dobrovolníků práce tak zalíbí, že si udělá rekvalifikační kurz a poté se stane kmenovým zaměstnancem.

Každý víkend by chtěla chodit do Nového domova dvaadvacetiletá Jaroslava Korytárová. Ta má v jednom domově pro seniory babičku, která nemůže chodit. „A když za ní chodíme, tak tam vídávám seniory, kteří třeba mají rodiny mimo Karvinou a často za nimi nikdo nechodí," řekla mladá dívka. Právě těmto lidem by chtěla zpříjemnit podzim života. Četla by jim, chodila na procházky nebo by si s nimi povídala. „Největší radost by mi dělalo to, že by oni sami měli radost," dodala Jaroslava Korytárová.

Dobrovolnictví využívá také Slezská diakonie. Zhruba stovka dobrovolníků se stará o děti, o lidi s postižením, seniory, ale i lidi bez domova. Dobrovolníci zlepšují psychosociální podmínky klientů a často se stávají jejich přáteli. „Z větší části se jedná o ženy, což je nejspíš dáno jejich motivací, často se u nich může projevovat syndrom prázdného hnízda poté, co jim odrostou děti, muži přeci jen vnímají jinou roli v životě," vysvětlila Lucie Protivanská ze Slezské diakonie.

„Díky dobrovolníkům je svět mnohem hezčí," říká Hana Čadová, vedoucí Dobrovolnického centra ADRA v Havířově

Havířov - Občanské sdružení ADRA má v Moravskoslezském kraji tři dobrovolnická centra, která zajišťují dobrovolníky pro zařízení poskytující sociální a zdravotní péči. Hana Čadová je vedoucí dobrovolnického centra v Havířově, které v současné době vysílá kolem stovky dobrovolníků do jedenácti organizací v Havířově, Karviné, Orlové a Petřvaldu, ale také stále doplňuje počty dobrovolníků ve stávajících programech a zahajuje programy nové.

Co si máme pod slovem dobrovolník představit?
„Dobrovolníci jsou velkým přínosem pro klienty a pacienty domovů pro seniory, nemocnic a dalších zařízení. Pomáhají v oblasti volného času, zprostředkovávají kontakt se společenským prostředím a jsou velkou pomocí při naplňování osobních cílů a přání uživatelů zmíněných organizací."

Jaké jsou předpoklady pro člověka, který se chce stát dobrovolníkem?
„Dobrovolníkem se může stát v podstatě kdokoliv, důležité je, zda chce a je schopen věnovat někomu svůj čas a nejen ten. Naši dobrovolníci jsou velmi pestrou skupinou lidí, kteří mají chuť pomáhat a poskytnout své znalosti, dovednosti, vlastnosti, prostě to co umí ve prospěch druhých lidí. K formálním požadavkům pak patří absolvování vstupního školení a výběrového pohovoru, doložení lékařského potvrzení a výpisu z rejstříku trestu. S dobrovolníkem je pak uzavřena smlouva a je také pojištěn."

Co následně dobrovolníci dělají?
„Lidé, kteří se stali dobrovolníky, žijí svůj běžný život. Studují, pracují nebo práci hledají, vychovávají děti či užívají penze, věnují se svým koníčkům, ale při tom všem si najdou čas na úsměv a povídání s někým potřebným. Většinou jedenkrát týdně navštěvují seniory, pacienty či lidi se zdravotním postižením. Kromě povídání také zpívají, čtou, luští křížovky, hrají šachy nebo jiné společenské hry. Kreslí, něco vyrábějí, sportují, chodí na procházky a účastní se spousty dalších aktivit, které se všechny samozřejmě vypsat nedají, protože každý dobrovolník je originál a každý umí něco jiného."

Proč by se lidé měli stát dobrovolníky, co jim to přináší?
„Dobrovolníci často říkají, že se stali dobrovolníky proto, aby pomáhali, ale sami dostali mnohem více. A když to říkají, tak jim tak nějak září oči. Získali nové znalosti, zkušenosti, kontakty a často také přátelství, přestože začali chodit zpočátku za úplně cizími lidmi. A já jsem si jistá, že díky dobrovolníkům je svět mnohem hezčí. Pomáhat je pro ně prostě radost."

Publikováno 2.4.2013 v Karvinském a havířovském Deníku
Autor: David Gorgol