Monitorovací cesta do Bangladéše

Obrazy neúprosné chudoby života ve slumu střídala radost ze života dětí a úsměvy maminek. Navzdory strachu z budoucnosti a neustálé životní nejistotě se většina chudých Bangladéšanů dokáže radovat z maličkostí, milovat své blízké a každý den se pokoušet žít, jak nejlépe dokážou... Vyrazil jsem na monitorovací cestu do Bangladéše a strávil několik dní s dětmi a jejich rodiči ve slumovém vzdělávacím centru Čalantika v hlavním městě Dháka.

Bangladéš

Snad nikdo, kdo poznal Bangladéš osobně, nezapomene vzdát hold místním lidem. Bangladéšani jsou opravdu skvělí, milí a pohostinní. Je snadné se téměř s kýmkoliv na ulici pustit do řeči a vyměnit několik upřímných úsměvů. Země je turismem prakticky nepoznamenána a člověk je neustále předmětem zájmu místních – po dlouhém stisknutí ruky, které je pro Bangladéšany typické, obvykle následuje otázka, ze které země pocházím, a nově uzavřené přátelství je stvrzeno společnou selfie fotkou. Mnozí se také ptají na moje dojmy z Bangladéše. Když odpovídám, že jsem překvapen, jak moc milí Bangladéšané jsou, a že mi velmi chutná jejich jídlo, hrdě se usmívají a opět mi podávají ruku.

Pozitivní přístup k životu si Bangladéšané udržují navzdory chudobě, ve které většina z nich musí žít. Socioekonomické rozdíly v bangladéšské společnosti jsou obrovské. Nic jako střední třída prakticky neexistuje. Jen obrovské bohatství a chudoba. Chudý člověk jako jedinec nemůže v těchto poměrech obstát. Bangladéšané proto udržují silná rodinná pouta, která jedinci poskytují zázemí a určité jistoty. Ačkoliv je pro milióny lidí v Bangladéši každý den bojem o prostředky k holému přežití, blízkost druhých poskytuje záchrannou síť před pádem do malomyslnosti a pocitu odcizení, jak to často potkává nás v atomizované a individualizované západní společnosti.

Život ve slumu

Slum Čalantika je jakýmsi mikrosvětem. Obývá ho tisíce lidí, má svůj vlastní život a pravidla. Děti si zde hrají v malých uličkách, ženy vaří ve společných kuchyních a ve slumových kioscích se prodává čaj, rýže a sladkosti. Ačkoliv jsem se ve slumu ocitl mezi těmi nejchudšími a v nepředstavitelně těžkých podmínkách, nespatřil jsem jednoduše bídu a neštěstí. Lidé zde žijí své rodinné životy, jeho radosti a strasti, své příbytky ze dřeva a plechu udržují čisté, opravují cesty z prken a vaří čerstvé jídlo ze surovin z místního trhu. Životy lidí ve slumu jsou prostoupeny chudobou, nejistotou i strachem z budoucnosti, přesto se dokáží radovat z maličkostí, neopouští je naděje a vůle k životu.

Setkání s dětmi

Setkání s dětmi bylo krásné a emotivní. Jsou jako děti všude jinde, veselé, plné radosti ze života, zvídavé a pořád vymýšlejí hry. Každou chvíli někdo přišel a chtěl se fotit, zpívat a tancovat. Návštěva z daleka byla pro ně velkým zpestřením. Bylo jasné, že děti jsou v centru velmi rády a cítí se zde jako doma. Klíčový podíl na tom mají skvělé paní učitelky, jejichž přístup je velmi mateřský a současně profesionální. Děti v centru naleznou citlivé pochopení i systematickou výuku, která jim pomáhá bez problému zvládat povinnou látku ve škole. Bylo skvělé vidět, že děti jsou v dobrých rukou.

Radost a bezstarostnost dětí silně působila spolu s obrazy podmínek, ve kterých musejí žít a ve kterých by byly pravděpodobně odsouzeny zůstat i v budoucnu, nebýt pomoci ze strany ADRA a českých dárců. Děti si tuto pomoc velmi dobře uvědomovaly. Vděčné byly také jejich maminky, chápaly důležitost vzdělání pro své děti, děkovaly za kurzy gramotnosti, které jsou pro ně pořádány, a vyjmenovávaly pozitivní dopady vzdělávacího centra v jejich životě.

Jakub Žaba,

koordinátor vzdělávacího centra Čalantika