Mongolští nomádi se po staletích stávají zemědělci

Už sedmým rokem podporuje ADRA ČR mongolské zemědělce, kteří se učí pěstovat v nehostinné krajině zeleninu. Někdejší nomádi jedli výhradně maso ze svých zvířat, avšak vždy, když udeřily extrémní mrazy, jejich stáda uhynula a pastevci čelili reálné hrozbě hladomoru. Museli začít uvažovat o alternativních zdrojích obživy. V roce 2007 ADRA zahájila projekt v oblasti Dornogobi. Zaměřil se na zavlažování půdy a budování speciálních skleníků, které zemědělcům umožnily pěstovat plodiny déle než jen během hlavní sezóny. O čtyři roky později, v roce 2011, začala ADRA podporovat zemědělská družstva ve dvou severních provinciích Zavkhanu a Selenge. Ředitel ADRA Mongolsko Josue Orellana navštívil Česko a popsal, jak se mongolským pastevcům daří změnit desítky let zažité tradice.

V jakých podmínkách se dnes žije na venkově v Mongolsku? 

V celé zemi žijí jen tři miliony lidí, z toho dvě třetiny na venkově. Většina obyvatel vede kočovný život bez vztahu k půdě. Tu Mongolové neobdělávají. Chovají dobytek, který je hlavním zdrojem jejich obživy. Lidé si však uvědomují, že v takových podmínkách není dobré být závislý jen na jednom zdroji jídla a je potřeba to řešit. Co se týče úrovně bydlení, tak většinou se jedná jen o skromné příbytky. Mongolští venkované žijí v jurtách, které dokonce najdete i v hlavním městě Ulánbátaru. Ne každý obyvatel města má peníze na „kamenné“ bydlení. V zimě, kdy přicházejí mrazy až mínus padesát stupňů, je to někdy kruté. Navíc Ulánbátar patří podle světových žebříčků k městům s nejvíc znečištěným ovzduším. Lidé si v zimě topí v kamínkách a pálí kde co. To pak způsobuje obrovský smog. 

Nač se zaměřují současné projekty Adry v Mongolsku?

ADRA působí v Mongolsku od roku 1994. V roce 2010 poskytovala asi největší humanitární pomoc, když udeřil tzv. „dzud“, mráz, který ničí a zabíjí. Tehdy jsme působili v oblasti Dornogobi, okrajové části pouště Gobi. Suché léto mělo za následek, že tráva skoro nevyrostla a dobytek neměl šanci se k ní přes hrubou vrstvu sněhu a ledu prohrabat. Stáda začala vymírat a my jsme se snažili mezi pastevce distribuovat krmení, aby nepřišli úplně o všechna zvířata. Projekt se po nějaké době zaměřil na pěstování zeleniny, zpřístupňoval vodní nádrže pro zavlažování a rozvíjel využívání alternativních zdrojů energie v poušti Gobi. V jeho poslední fázi vybudovala ADRA speciální skleníky, které zemědělcům umožnily pěstovat plodiny déle než jen během hlavní sezóny. V Mongolsku totiž není možné kvůli velmi dlouhé zimě pěstovat cokoliv déle než devadesát dní v roce. Skleníky tuto dobu o měsíc prodlouží. Pomohli i Češi, kteří financovali další projekty v severních provinciích Zavkhanu a Selenge.

Co všechno se dá v chladných mongolských podmínkách pěstovat? A stačí to vůbec, aby si lidé udělali dostatečné zásoby?

Musíme pěstovat to, co rychle roste a co je odolné. Takže různou kořenovou zeleninu, cibuli, česnek. Ovoce žádné. Zemědělci se sdružují v družstvech, díky tomu jsou schopni vyprodukovat víc. Družstva mají svá vedení, své oficiální členy i techniku, kterou jim ADRA poskytla.

ADRA zemědělcům dala materiální podporu, ale také cenné know-how. Můžete to upřesnit?

Na školeních lidi učíme zeleninu nejen pěstovat, ale i připravovat v kuchyni. Jídelníček Mongolů se totiž skládá hlavně z masa, zeleninu moc nejedí. Dále podporujeme drobné podnikání zemědělců a jejich družstev. Když už zemědělci něco vyprodukují, měli by to umět i prodat. Připravujeme s nimi podnikatelské plány a také například sondujeme podmínky na trhu. Se zástupci družstev jsme svého času chodili po supermarketech a dívali se po zelenině, která je na pultech. Dělali jsme si představu, jaké kvality musí naše výrobky dosáhnout, abychom byli lepší než konkurence. V supermarketech je většinou zboží z Číny mnohdy špatné kvality. My nabízíme bioprodukty. Věřím, že se do řetězců naše zboží dostane. I proto zakládáme Obchodní asociaci, abychom měli lepší vyjednávací pozici.

Projekty, které ADRA nastartovala, jsou do jisté míry převratné. Je něco, co tomu stojí v cestě?

Překážkou je fakt, že v Mongolsku není běžné vlastnit půdu, ostatně stále tam přetrvává komunismus. To se ale postupně mění a lidé si půdu pronajímají formou dlouhodobých pronájmů. Dokonce už se objevují první vlastníci. Další, větší překážka, je nechuť mladých lidí žít na venkově. Odcházejí do města s vidinou větších příležitostí, ale nakonec i tam bydlí v jurtách a žijí v prakticky podobných podmínkách jako na venkově s tím rozdílem, že ve městě nemohou chovat dobytek a musí si shánět obživu jinak. Jenže v Mongolsku je poměrně vysoká nezaměstnanost, takže se mladým často sen o lepší budoucnosti rychle rozplyne. Proto se snažíme s lidmi komunikovat, dělat osvětu, vysvětlovat potřebu jejich zapojení do zemědělství v širších souvislostech.

Jak se vlastně staví Mongolové, kteří žili po staletí jako nomádi, k výzvě usadit se a pěstovat zeleninu?

Je to pro ně velká změna a ADRA je průkopník, co zkouší tu změnu zavést. Ale neřekl bych, že je problém s jejím přijetím. Lidé vědí, že když něco neudělají, vystavují se riziku hladomoru.

ADRA ČR působí v Mongolsku od roku 2007. České Ministerstvo zemědělství tehdy podpořilo obyvatele na jihu v poušti Gobi (oblast Dornogobi) a podpora nadále pokračovala projektem Zahrady v Gobi. V září roku 2011 zahájila ADRA ČR ve spolupráci s Českou rozvojovou agenturou a Ministerstvem zahraničních věcí projekt v severní a západní provincii (Selenge a Zavkhanu).