Indonésie - rok poté

V roce 2018 došlo na ostrově Sulawesi k silnému zemětřesení, které následně vyvolalo vlnu tsunami, jež měla katastrofické následky především pro město Palu. V okolních okresech došlo k tzv. zkapalnění půdy, které doslova „absorbovalo“ mnohá obydlí do zemského povrchu. Problematické byly také mnohočetné sesuvy půdy a záplavy (k jedné došlo během monitorovací cesty projektové koordinátorky Pavly Fajfrlíkové). To vše mělo a má za následek ztráty na lidských životech, zničená obydlí, infrastrukturu a ztrátu možnosti obživy.

V červenci 2019 začal díky podpoře Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci humanitární pomoci poskytované do zahraničí půlroční projekt s názvem „Zvýšení odolnosti a připravenosti díky rozšíření zemětřesení odolných stavebních technik a podpory místních komunit na ostrově Sulawesi“, v rámci kterého bude postaveno šest zdravotních center (tzv. posyandu) v postižených vesnicích. Posyandu slouží v Indonésii k základnímu zdravotnímu ošetření, očkují se zde děti, u kterých se zároveň monitoruje jejich vývoj (bohužel více než 60% dětí je v tomto regionu podvyživených). Vzhledem k horší dostupnosti do větších nemocnic ve městech zde také probíhají porody. Posyandu budou postavena stavební technikou odolnou vůči zemětřesení, přičemž použitý materiál i složitost samotné techniky budou zároveň přizpůsobeny místním podmínkám. Posyandu tedy poslouží zároveň jako modelové domy, dle kterých si místní obyvatelé mohou upravit své domy na odolnější obydlí vůči dalším možným zemětřesením. Vedle samotné výstavby bude vyškoleno 48 stavitelů z vybraných postižených vesnic, kteří následně budou moci tuto techniku aplikovat v dalších vesnicích. Nejvíce postiženým rodinám bude také poskytnut stavební materiál na výstavbu či opravy domů.

V rámci indonéského týmu organizace ADRA je zaměstnáno několik lidí, kteří byli sami oběťmi zmíněných neštěstí. Jedním z nich je také komunitní mobilizátor Mas Wandi: „Před tsunami jsem měl kavárnu kousek od pláže, byl z ní krásný výhled na moře a na osvícený most, dominantu Palu. Ve chvíli, kdy jsme si uvědomili, co se děje, jsme začali utíkat co nejdále do vnitrozemí, všechny mé věci tam zůstali. Tsunami srovnala celý dům se zemí, naštěstí jsem však já i moje rodina přežili. Nějakou dobu jsme žili v provizorních stanech. Já v té době začal pomáhat Adře jako dobrovolník při odstraňování následků tsunami. Nedlouho poté mi byla nabídnuta práce na tomto projektu, za což jsem velmi vděčný, a jsem rád, že se mohu podílet na pomoci ostatním.“

Posyandu ocení nejen místní obyvatelstvo, ale také tzv. Ibu Bidan, zdravotní sestry, které v těchto zdravotních centrech pracují a zároveň žijí. Vzhledem k aktuálnímu stavu mnohých Posyandu se však mnohé z nich z postižených vesnic odstěhovaly a dojíždí sem pouze na omezený čas: „Žila jsem na okraji vesnice, ale celý můj dům se po zemětřesení zřítil. Aktuálně bydlím u místní rodiny, ale tísní se nás zde spoustu, moji pacienti zároveň v této situaci nemají vhodné podmínky pro ošetření.“ Díky tomuto projektu mohou být zdravotní sestry Ibu Bidan opět k dispozici vesničanům, kdykoli bude potřeba.

K situaci se vyjadřuje také hlavní stavební inženýr Mas Samzon, který má na starosti technickou část projektu: „Nemůžeme stále vinit z našeho osudu pouze přírodu, osud, Boha. Je nutné, abychom se sami aktivně snažili podobným situacím předcházet, a to mimo jiné právě tím, že naše obydlí možným zemětřesením přizpůsobíme a předejdeme v budoucnu situacím, kdy spousta z nás přijde o střechu nad hlavou. Doufám, že se díky projektu podaří techniky odolné vůči seismické zátěži rozšířit mezi co největší počet obyvatel.“

Projekt „Zvýšení odolnosti a připravenosti díky rozšíření zemětřesení odolných stavebních technik a podpory místních komunit na ostrově Sulawesi“ je podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci humanitární pomoci poskytované do zahraničí.

Fotogalerie