Dnes slavíme Mezinárodní den dětí

Mezinárodní den dětí se slaví každoročně v mnoha zemích světa 1. června a při této příležitosti jsou obvykle připravovány různé společenské a sportovní akce. Tento den má však především upozornit světovou veřejnost na práva a potřeby dětí.

ADRA pomáhá dětem v ČR i zahraničí

ADRA ČR pomáhá dětem především ke vzdělání, které je nezbytné pro jejich lepší budoucnost. Pomáhá také zlepšit životní podmínky dětí, například poskytnutím lékařské péče v místech, kde je špatně dostupná. Zajišťuje ale i kurzy vaření pro maminky, aby děti netrpěly podvýživou v důsledku nedostatečně vyvážené stravy. Dobrovolnická centra ADRA, jejichž působnost je po celé České republice, zajišťují také dobrovolníky do dětských domovů a nemocnic. Dobrovolníci zde dětem a malým pacientům dělají společnost, připravují a organizují nejrůznější programy, aby děti pobavili a rozveselili.

V České republice také pomáháme dětem v mateřských, základních a středních školách rozšiřovat své obzory o globální témata, jako je například udržitelný rozvoj, ekonomická, kulturní a sociální propojenost světa a světový obchod. Globálnímu rozvojovému vzdělávání se věnuje náš program Opravdový svět.

Kde všude právě teď ADRA ČR pomáhá dětem?

ADRA ČR nyní pomáhá dětem v České republice, Bangladéši, Barmě, Kambodži, Keni, Libanonu, Moldavsku, Nepálu, Sýrii a na Ukrajině.

Ve všech těchto zemích ADRA pomáhá díky Vám, našim dárcům! DĚKUJEME, že Vám není osud druhých lhostejný! 

Přečtěte si několik příběhů dětí, kterým společně pomáháme.

Česká republika

Martin

Martínek z Českobudějovicka je 5letý chlapeček s diagnózou těžké psychomotorické retardace. Nemluví, nechodí ani neleze, používá plenky, sám se nenají ani neobleče. Je tak plně odkázaný na péči své maminky samoživitelky. Ta o něj 24 hodin denně pečuje, a proto pobírá pouze sociální dávky. Aby se Martínek mohl posunout dál ve vývoji, potřeboval by absolvovat speciální léčebný program v Lázních Klimkovice. Cena programu (50 000 Kč) je však pro maminku Denisu naprosto nereálná. „Budu neskonale vděčná za jakýkoliv příspěvek a děkuji, že mému synovi dáte šanci,” napsala nám jeho maminka. Pomoci mu můžete i Vy přispěním na účet veřejné sbírky: 57333375/0300, var. s.: 227, nebo online.

Matyáš

Matyáš se narodil předčasně s pouhými 1,35 kg, s vadou srdce a diagnózou dětská mozková obrna. Po operacích srdce následovaly dlouhé pobyty v nemocnici, další operace a přidala se i epilepsie. Naštěstí jako rozený bojovník všechno zvládnul a dnes je z něj 7letý usměvavý kluk. Ale nechodí, nemluví, jezdí na vozíčku a je plně závislý na pomoci dospělých. Maminka Blanka kvůli péči o něj a o staršího syna odešla z práce a nyní již podruhé onemocněla rakovinou. Potřebovala by osobní asistentku pro Matýska, která by jí s péčí o syna pomohla. Matyášovi můžete pomoci i Vy zasláním příspěvku na účet veřejné sbírky: 57333375/0300, var. s.: 225, nebo online.

Bangladéš

Mymi

Mymi je usměvavá, klidná a velmi přátelská 11letá dívka. Jako každá malá holka ráda skáče přes švihadlo, hraje si na schovávanou a spoustu času tráví se svými kamarádkami. Mymi pochází z kmene Tripura z hornaté oblasti na jihovýchodě Bangladéše, kde navštěvuje 5. třídu internátní školy AHTSS. V budoucnu by se chtěla stát zdravotní sestřičkou. Potíže, se kterými se Mymiina rodina potýkala při jejím přechodu z vesnické na internátní školu, jsou v Bangladéši poněkud smutným evergreenem. Společně jsme jí dokázali pomoci. Jak? Čtěte dál...

Bonna

Bonnino dětství je na hony vzdálené dětství, jaké prožije většina dětí u nás. Její rodiče ji prodali krátce po narození. Řada rodičů v Bangladéši jsou tak chudí, že se o své nově narozené dítě nedokážou postarat a prodají ho v naději, že se jinde bude mít lépe. Bangladéšské dívky jsou také mnohdy prodány za určitý obnos na práci, prostituci nebo provdány těm, kteří jsou ochotni zaplatit. Bonna se dostala k muži ze sousedství jménem Sharabet Shek, který neměl vlastní děti.

Sedmiletá Bonna o té době nerada mluví. Její nevlastní matka, kterou si Sharabet později vzal, s ní zacházela velmi krutě - bila ji, křičela na ni. Vše se změnilo až s jednou návštěvou sestry Sharabeta, Jhuni. Přestože byla Jhuni sama velmi chudá, když viděla, v jakých podmínkách musí Bonna vyrůstat, rozhodla ji vzít s sebou do hlavního města Dháky. Pryč z jižního regionu Gopalgonj. Pryč od krutého zacházení. Více o nelehkém životním příběhu Bonny se dozvíte zde.

Libanon 

Ája

Jedenáctiletá dívka přišla do Libanonu před dvěma měsíci. V Sýrii žila její rodina v Alepu, kde měli velký dům se třemi pokoji. Mohla si hrát se sestrou doma nebo s dětmi ze sousedství, se kterými chodili do parku. Když začala válka, tak se moc báli výbuchů a bombardování. Jednoho dne vedle jejich domu vybuchla bomba a její sestra Šahed (8) přestala mluvit. V Sýrii sice chodila do školy, ale jenom když se nebojovalo. Do druhé třídy nechodila vůbec, protože se v jejich čtvrti pořád střílelo. Když pak znovu začalo bombardování a nepřestávalo, rodina se rozhodla přestěhovat do Libanonu. Bydlí ve dvou malých pokojích, ale nemusí se bát války.

Do školy, kterou zřídila ADRA, chodí Ája už dva týdny a moc ráda, protože učitelky jsou na ně moc hodné a každý den se učí nové věci. Její sestra sice musí chodit znovu do první třídy, ale pomalu začíná znovu mluvit. Ája i Šahed chtějí být učitelkami, až vyrostou.

Omar

Do školy chodí i Omar (12), strýc Áji a Šahed. Ze Sýrie jeho rodina odešla před rokem, protože jejich dům byl zničen během bojů. V Libanonu žije v malém bytě s rodiči, dvěma bratry, se sestrou a jejími dětmi, jejichž otec je nezvěstný. V malém bytě se dvěma pokoji jich tedy žije osm. Nejstarší bratr odešel do Turecka, kde se snaží najít práci, aby mohl rodině pomáhat.

Ve škole se Omarovi moc libí, ale mají to daleko, protože musí chodit pěšky. Omar říká, že se mu ve škole líbí, protože se rád učí, nikdo jim neubližuje a nebije je. Taky dostanou každý den najíst. Jednou chce být inženýr nebo architekt.

ADRA v Libanonu už dva roky podporuje vzdělávací centrum pro děti syrských uprchlíků, které by jinak nemohly chodit do školy. Děti taky dostávají odbornou pomoc, protože většina jich prožila těžké trauma a trpí chronickou nespavostí, úzkostí anebo mají poruchy soustředění.

Tyto a další děti můžou chodit do školy i díky Vám. Do pomoci se můžete zapojit zde.