Díky organizaci ADRA ČR 2 500 bangladéšských dětí chodí pravidelně do školy

V současné době díky štědré podpoře zhruba 950 dárců z České a Slovenské republiky chodí v Bangladéši pravidelně do školy kolem 2 500 dětí ze 7 internátních, 35 vesnických a 10 slumových škol. Kromě toho je součástí programu i potravinová pomoc, podpora lékařské péče a pomoc při rekonstrukci škol či zkvalitnění zdrojů pitné vody.

Před několika dny se z třítýdenní tzv. monitorovací cesty projektů v Bangladéši vrátili zástupci ADRA ČR – vedoucí projektu Radek Špinka a koordinátorka programu rozvojového vzdělávání PRVák Jarmila Szkutová. Cílem byla nejen pravidelná kontrola účetnictví a využívání finančních prostředků, kontrola probíhajících či nedávno dokončených rekonstrukčních projektů, ale také vytvoření strategického plánu budoucích aktivit ve spolupráci s místní partnerskou organizací Bangladesh Children´s Sponsorship Services.

Pro letošní rok si ADRA ČR vedle hlavního cíle vzdělávání dětí vytyčila i tři dílčí úkoly. Prvním je podpora soběstačných projektů internátních škol, díky nimž školy generují vlastní příjmy a postupně se tak stávají méně závislé na vnější pomoci. Dárci budou moci tento projekt podpořit přes internet (e-donation) nákupem plodin či hospodářských zvířat. Druhým cílem je zajištění nezávadné pitné vody pro několik škol v oblastech, kde je pitné vody nedostatek. Dále se chce ADRA věnovat vzdělávání učitelů tak, aby výuka dětí byla co nejkvalitnější.

Krátký rozhovor s účastnicí monitorovací cesty, s Jarmilou Szkutová, si můžete přečíst zde:

Bangladéš – země, kterou jsem si oblíbila

ADRA ČR v Bangladéši mimo jiné podporuje školy ve slumech – co to vlastně slumy jsou?

Slumy jsou chudinské čtvrti ve velkých městech, kde bydlí ti nejchudší. Lidé zde žijí v často naprosto nepřijatelných podmínkách – nejen pod hranicí chudoby, ale také hygienického minima a často i lidské důstojnosti. Slumy – rovná se bydlení v chatrči nebo v boudě z vlnitého plechu či bambusu, špatná hygiena, haldy odpadků, nemoci, kriminalita, nezaměstnanost, nepřítomnost vzdělání a jiných příležitostí – tedy absence jakéhokoli „normálna“, jaké známe my. Na druhou stranu zde žijí děti, pro které toto místo znamená domov. A proto jsem moc ráda, že i zde ADRA působí a za pomoci týmu místních učitelů spravuje deset slumových škol, kde se denně učí kolem 700 žáků.

Jaké jsou slumové školy? Jak bys je porovnala se školou u nás?

Už na první pohled je velký rozdíl v podmínkách – školy ve slumech se moc nepodobají našim českým školám. U nás v Evropě je vzdělání samozřejmě daleko kvalitnější, učitelé jsou vzdělanější, podmínky pro studium jsou nesrovnatelně jednodušší. Poměr žáků na jednoho učitele je ve slumových školách mnohem vyšší a též učivo se liší – ve slumech se děti učí pouze naprostým základům čtení, psaní a počítání a také hygieny. Co se týče nadšení, tady si troufám říct, že bangladéšské děti daleko předčí děti evropské… čiší z nich radost z toho, že mohou chodit do školy, hrdost na to, že mohou nosit školní uniformu, vlastnit aktovku se zápisníkem a tužkou…. Přála bych si, aby se do Bangladéše mohli podívat všichni čeští žáci, kterým škola připadá málo záživná – myslím si, že by se od svých bangladéšských vrstevníků mohli spoustu přiučit.

Jaký význam má celý projekt?

Chudoba je často přirovnávána k začarovanému kruhu, ze kterého se velmi obtížně dostává – často je to možné jen díky vnějšímu impulzu. V Adře vnímáme, že jednou z nejlepších a nejefektivnějších dlouhodobých zbraní proti chudobě je vzdělání, které představuje nadějnou investici do mladé generace – vzdělání rozšiřuje horizonty, otevírá nové možnosti a pomáhá mladým vymanit se z područí chudoby předávané z generace na generaci. A tohle všechno se děje v Bangladéši… Když člověk vidí radost bangladéšských dětí, kteří mohou pravidelně chodit do školy, mluví s mladými, kteří díky sponzorství získali vzdělání, a tím i lepší příležitosti v životě, setkává se s rodiči, kteří sami tuto příležitost nedostali a o to víc ji chtějí pro své děti, tak o významu projektu nemůže pochybovat.

Jaká je Bangladéš země?

Bangladéš je země plná kontrastů: na seznamu OSN ji najdeme jako jednu z nejméně rozvinutých zemí světa a zároveň jako zemi s největší populační hustotou na km2. Bangladéš je rozlohou podobný bývalému Československu, přesto zde na stejném území žije 160 milionů lidí, tedy přibližně desetkrát více! Bangladéš je také známý jako země vody s hojností vodních zdrojů i vodních cest, kterých je daleko více než těch pozemních, existuje zde však krizový nedostatek nezávadné pitné vody – voda je často znečištěná a obsahuje zdraví škodlivé látky. S děsivou pravidelností se vrací ničivé záplavy – důvodem jsou velké řeky, které se opakovaně vylévají z břehů, a také rovinatý povrch Bangladéše. Říká se, že kdyby se hladina v Bengálském zálivu zvedla jen o 10 metrů, 90 % země by se ocitlo pod vodou. Období záplav je pro mnoho Bengálců ničivé a nebezpečné, zároveň je však i nezbytné a užitečné, protože naplavená voda je v této primárně zemědělské zemi zdrojem vláhy pro políčka.

Bangladéš určitě nepatří mezi atraktivní turistické destinace: má pověst chudé přelidněné země, kde není pro turisty nic moc k vidění. Na dovolenou se do Bangladéše prostě nejezdí – a na druhou stranu by nebylo fér mluvit jen o utrpení a soustředit se jen na chudobu ztělesněnou v bezpočtu žebrajících, v zoufalém nedostatku prostředků či příležitostí pro převážnou většinu bengálské populace. Bangladéš je také svým jedinečným způsobem země krásná a bohatá: když vidím dozrávající rýžová políčka, záplavu čerstvé zeleně všude, kam jen oko dohlédne, krásné úsměvy dětí, dar vodních zdrojů, pracovitost a snahu Bengálců, nádhernou barevnost a rozmanitost tradičního oblečení, pohostinnost a obětavost místních, jejich vlídnost a přátelství… tak nemůžu jinak, než si tuto zemi oblíbit a cítit propojenost s vlastním životem…