Čeští dobrovolníci připravili pro děti z chudých ukrajinských rodin prázdniny se vším všudy

Ve stotisícovém Mukačevu na Zakarpatské Ukrajině žije okolo tisícovky dětí, které rodiče ponechávají napospas ulici. Matka i otec pijí nebo i fetují a neřeší, zda jejich potomci chodí do školy, nezajímají se o jejich hygienu, oblečení ani jídlo. Tyto rodiny často bydlí ve vyloučených čtvrtích. Pro děti, které jsou z velké části z nefunkčních rodin, připravila ADRA už podeváté prázdninový program plný her. Čeští dobrovolníci se v roli instruktorů místním klukům a holkám věnovali čtrnáct dní a snažili se jim zprostředkovat zážitky, jaké k létu patří. Zážitky, které jim rodiče nedopřejí. Bylo to velmi silné, shodli se všichni, když tábor skončil.

„Jeden den jsme vzali všechny děti na koupaliště. Pro většinu z nich to bylo úplně poprvé. Vstupné v přepočtu 70 korun za dítě platila ADRA. Rodiče dětí by si to dovolit nemohli. Průměrný plat se tu pohybuje okolo dvou a půl až tří tisíc korun. Tyto děti ale nepocházejí z rodin s průměrnými příjmy. Neměly ani plavky, jen obnošené spodní prádlo. Někteří ani neuměli plavat. Jedna holčička se vody tak bála, že jsem ji nesla v náručí. Bylo to dost emotivní,“ vypráví své dojmy dobrovolnice studentka Simona Doležalová.

Ona a dalších jedenáct českých dobrovolníků bylo ubytováno přímo v prostorách 15. základní školy, kde se čtrnáctidenní příměstský tábor konal. Školu navštěvuje 120 dětí a téměř všechny pocházejí ze sociálně slabých rodin. Dříve tady fungoval internát, který poskytoval dětem péči 24 hodin denně. Ale město jej už nemohlo dál financovat, a proto byl zrušen. Děti se tak po vyučování vracejí zpět do svých domovů, kde je rodiče zalití alkoholem a umoření drogovou závislostí ani nevnímají.

Nechtěly nic než obejmout
Do příměstského tábora denně přicházelo padesát dětí ve věku 6 až 16 let, aby prožily den trochu jinak, dál od reality, na kterou je dětská duše příliš křehká. Že to potřebují, naznačovaly i svým chováním. „Potřebují pozornost. Citově strádají, pořád se chtěly objímat, chyběl jim normální kontakt. Ale taky se praly. Nikdo je nenaučil, kde jsou mantinely, co se sluší a co ne,“ líčí vedoucí dobrovolnické skupiny Honza Braunsberger a dodává, že ho mile překvapilo, jak se starší děti staraly o ty menší. Dělily se s nimi o hračky i o svačinu, odváděly je odpoledne domů. „Bylo vidět, že jsou zvyklé spoléhat samy na sebe,“ říká.

Mezi dětmi, které příměstský tábor navštěvovaly, byli i kluci a holky, kteří to mají doma fajn a do tábora šli za odměnu a dobré vysvědčení. Jako třeba devítiletý Max. Okatý a usměvavý chlapec ale nevyrůstal u milující rodiny od narození a také si do konce života ponese své osobní trauma. Když mu bylo rok a půl, vlastní rodiče ho zanechali na nádraží v Mukačevu poblíž dětské nemocnice. Opuštěné dítě našli lékaři, dali mu jméno a chlapec putoval do ústavu. Odtud si ho vzali pěstouni, kteří se ale po nějaké době rozhodli odjet do Ameriky a dítěte se zřekli. Osvojila si ho až rodina Sergeje Kameněva, kde našel domov, péči i láskyplné zacházení. Konečně. Sergej svého adoptivního syna vodí do 15. základní školy kvůli vstřícným učitelům a také proto, že si tady Max našel kamarády.

Během čtrnáctidenního turnusu měly všechny děti pětkrát denně jídlo. Pro některé vysoký nadstandard. Podle ředitele školy Jurije Holiše se jejich jídelníček jinak skládá z chleba a vody, v lepším případě dostanou pohankovou kaši. „Řada mých žáků je podvyživená. Oběd během školního roku může škola zaplatit jen dětem prvního stupně,“ říká a vyjmenovává další věci, které by škola potřebovala: okna, novou střechu a hlavně záchody pro děti. Ty jsou teď v suterénu v zatuchlé místnosti bez oken. Podle slov ředitele se tu děti bojí chodit, a tak se občas některé z nich vyčůrá pod schody.

Pomůžou peníze, ale i pouhý zájem
Ukrajina na sociální práci moc peněz neměla dříve a teď už vůbec ne. Všechny investuje do armády kvůli konfliktu na východě země. Město si musí vystačit s tím, co má. To znamená jen pár terénních pracovníků na zhruba tisícovku bezprizorních dětí. Nefungují tady žádné neziskové organizace, které by s nimi průběžně pracovaly.
Karel Folwarczný, dobrovolník z havířovské pobočky ADRA, který projekt dlouhodobě řídí, ví, že pouze finance nepomohou. Proto se snaží zapojit mladé lidi z Česka a také vzbudit zájem o dobrovolnictví u studentů mukačevské univerzity. Letos se tak kromě tradičních českých dobrovolníků podílelo na přípravě programu pro děti pět studentů a studentek z Ukrajiny. Češi si svou službu „odsloužili“ zdarma jen za jídlo a nocleh. Stravu i náklady spojené s aktivitami pro děti hradila ADRA, především z peněz českých dárců. A přestože to byla skromná odměna za jejich čas a práci, říkají, že jsou nesmírně obohaceni. „Jsem toho plná, nedokážu přesně popsat pocity, jaké se ve mně mísí. Jsem dojatá a zároveň šťastná, že jsem mohla pro ty děti něco udělat,“ shrnuje dva týdny na Ukrajině dobrovolnice Radka Krpatová, jež je učitelkou a na tábor obětovala kus své dovolené.

A jaké plány má ADRA s dětmi na Ukrajině do budoucna? Kromě toho, že se bude dál snažit zapojit místní dobrovolníky, si dala za cíl vystavět dětem program tak, aby zažily opravdu pohádkové prázdniny a tábor se vším všudy. „Našli jsme rekreační areál v přírodě, kam bychom chtěli děti příští rok na tři týdny zavézt. Vím, že budou nadšené, když se to povede,“ uzavírá Karel Folwarczný.

Jak můžete podpořit děti v Mukačevu Vy:
- finanční pomocí na konto 3498 3498/0300 Vs.123
- materiální m darem (kontaktní osoba: Karel Folwarczný, tel. 734 390 926)

Fotogalerie

4 - 6 z 7

    1 2 3