Češky jsou pro Gruzínky vzorem, jak zvládnout těžký rozvod

Počátkem října navštívila Českou republiku čtveřice gruzínských specialistek na domácí násilí. Dvě právničky, zástupkyně místní samosprávy a vedoucí tamního azylového domu chtěly vidět, jak fungují poradny a azylové domy pro oběti domácího násilí u nás a přenést poznatky do praxe v Gruzii.

Domácí násilí je v Gruzii stále větší problém. V tradiční společnosti Gruzínky stěží nacházejí pomoc. Azylové domy jsou přeplněné a neziskové organizace nabízející služby zdarma fungují nekoordinovaně. Gruzínci chtějí s pomocí Adry situaci řešit a systém lépe nastavit.

V Gruzii probíhá rozvodový boom

V zemi nastalo něco jako rozvodový boom. Gruzínská vláda, která se dostala k moci po volbách v roce 2012, prosadila řadu zákonů, například o majetkovém vyrovnání po rozvodu. Mnoho žen, které doposud ve svých manželstvích tiše trpělo, toho využilo. „Každá taková legislativní změna v tradiční zemi, jakou Gruzie je, je velký úspěch. To ale neznamená, že se s ní veřejnost hned ztotožní.  Jsme teprve na počátku. Zákony sice máme, ale platí často jen na papíře a v praxi je pro ženu pořád složité domoci se svého práva. Soudci, policisté, ti všichni jsou vesměs muži, kteří opět straní mužům,“ gruzínská právnička Manana Purstkhvanidze z organizace Anti-Violence Network of Georgia (AVNG).

Důvody nárůstu domácího násilí jsou mnohé, např. ekonomická krize, sociální problémy a v neposlední řadě nervozita z ozbrojených konfliktů v zemi. Z celostátního průzkumu o domácím násilí na ženách v Gruzii v roce 2009 vyplynulo, že mezi všemi gruzínskými vdanými ženami je průměrně každá jedenáctá obětí domácího násilí, 14 procent je obětí ekonomického násilí a 36 procent žen přiznalo, že nad nimi má partner kontrolu. Téměř osmdesát procent dotázaných považuje násilí za rodinný problém, který by se neměl vystavovat veřejnosti.

Osvěta je pomalá

Právě osvěta sociálních pracovníků, psychologů, právníků a policistů by mohla pomoci změnit tradiční a stovky let zažitý způsob uvažování. Tamní nevládní organizace Georgian Young Lawyers´Association (GYLA) sdružuje mladé právníky a spolu s organizací Anti-Violence Network of Georgia (AVNG) bezplatně pomáhá obětem násilí třeba tak, že poskytují poradenství a provozují krizová centra. S pomocí českých odborníků z pobočky ADRA Hradec Králové a právníků ze společnosti proFem, která nabízí obětem násilí bezplatné poradenství, se pustili do školení. Čeští psychologové, právničky a koordinátoři vyjeli do Gruzie poprvé v loňském březnu, vrátili se tam letos ještě dvakrát. Mezi školenými byli například gruzínští policisté.

„Snažíme se s pomocí Čechů hlavně činnost státního a nestátního sektoru zkoordinovat. Aby každý věděl, co má dělat. V případech, kdy žena utíká s dětmi před násilníkem, je potřeba jednat rychle. To znamená najít místo v azylovém domě, vyřídit svěření dítěte do péče a základní finanční podporu. Žena v těžkém psychickém rozpoložení to sama nezvládne,“ říká Lamara Shaqulashvili z azylového domu Gori.

Češi prý mají skvělé azylové domy

Zejména fungování zdejších azylových domů Gruzínky během nedávné návštěvy Česka nadchlo. „U nás nemáme nic jako utajené azylové domy. Když žena odejde, její muž ji snadno najde, a pak jí psychicky vydírá tak dlouho, dokud se nevrátí zpět,“ popisuje zástupkyně radnice menšího města v blízkosti Tbilisi Tamar Maisuradze. Poukazuje zároveň na další problém, který s azylovými domy Gruzínci mají: je jich zoufale málo. Podle oficiálních zdrojů existují jen čtyři nestátní a dva státní azylové domy pro matky s dětmi.

Další myšlenka, kterou by chtěli v Gruzii podle českého vzoru uvést do praxe je asistovaný styk rodiče s dítětem. ADRA ho zájemcům pomáhá zajišťovat. „Tuto službu nabízíme v Hradci Králové. Pokud se rodiče nedohodnou, ale oba mají zájem se s dítětem vídat, mají možnost využít asistence pracovníka neziskovky a setkání s dítětem naplánovat pod dohledem. Splní tak soudem stanovenou povinnost, mají situaci pod kontrolou a dítě nepřichází ani o jednoho z rodičů,“ popisuje koordinátorka zahraničních projektů Adry Kateřina Kodysová a dodává, že služba asistovaného styku je v Česku rozšířená a na obecních úřadech či magistrátech by úředníci měli občanům podat informaci, kde ji najdou. Poradna v Hradci Králové se na oběti domácího násilí přímo specializuje. Nabízí asistence při styku s dítětem i programy, jak zvládat agresi.

I Česko se má pořád kam posouvat

Ani v Česku není domácí násilí nic neobvyklého a je to stále častější jev. Nejlépe situaci dokreslují počty případů, kdy policie vykázala pachatele z bytu. Zatímco v roce 2007 jich bylo 862, vloni se číslo vyšplhalo na 1405. Za letošní první pololetí policie zaznamenala přes devět stovek případů (zdroj: Bílý kruh bezpečí, o. s.) Nejhorší je situace v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Podle Soňi Hradecké z neziskové organizace proFem je sice v Česku péče o týrané ženy a děti nadstandardní, přesto je stále co zlepšovat. Vzorem nám může být Španělsko, kde fungují takzvané rodinné soudy, které pracují velmi rychle a hlavně vyřeší vše v jednom řízení. „U nás manželé procházejí civilním, přestupkovým, trestním řízením a bůhví jakým ještě, takže oběti boj často vzdají dříve, než se dostaví první výsledky a raději setrvají ve špatném manželství,“ vysvětluje Hradecká a dodává, že právě rodinné soudy by mnoha ženám pomohly vymanit se ze vztahu, který je pro ně i děti dlouhodobě neúnosný.