Těžká noc v nemocnici Itibo aneb záchrana obětí brutálního napadení

Těžká noc v nemocnici Itibo aneb záchrana obětí brutálního napadení

Přátelé, zdravím Vás z Itiba. Když jsem dopisoval předchozí zprávu a končil ji větou „co nám noc přinese…“, ještě jsem netušil, jak blízko jsem pravdě ...

Naši mladí zdravotníci se neustále střídali u dítěte, které máme v režimu intenzivní péče. Dělá nám radost, protože je stále bez podpůrného kyslíku a postupně, krůček po krůčku, se lepší. Matka konečně začala odstřikovat  mléko a čas od času ho trochu do něj dostaneme.

Okolo osmé hodiny večer 23. 1. 2012 slyšíme před bránou troubení motorky. Náš strážný Nelson otevírá a z terasy vidíme, jak přivážejí nějakého „vlajícího“ člověka. Slovo „vlající“ není myšleno nikterak hanlivě, ale takto to opravdu vidíte. (Pozn. pokud vezou na motorce těžce nemocného a nebo člověka v bezvědomí, za řidičem vždy sedí - nebo „vlaje“ - pacient a za ním sedí doprovod, který se rukama pevně drží řidiče. Tím dojde k uchycení a částečné stabilizaci bezvládného pacienta). Míří rovnou před ambulanci. Vidíme, jak vláčejí po podlaze bezvládné tělo celé v krvi. Všichni se okamžitě mobilizujeme a nastupujeme do akce.  Nejprve, ještě než zjišťujeme charakter úrazu, si v rychlosti rozdělujeme úlohy a pozice. Jeden tým pacienta svléká a další v rychlosti připravuje infuzi a napichuje žílu, abychom měli zajištěný žilní přístup pro podávání léků a také tekutin, které by měly z části nahradit vykrvácení. Po svlečení vidíme na různých částech těla mnohočetné záseky mačetou, ale co nás trápí, je hluboké bezvědomí a masivní krvácení v ústech. V rychlosti postupně prohlížíme rány a zjišťujeme, že jsou hluboké a některé zasahují až do kosti. Útok vedený na hlavu v ní způsobil tři záseky, další z nich odsekl za uchem kostní hrbol a jiný zase přesekl ucho. Záseky byly vedeny i na ruce, jak se napadený bránil. Pak jsme se dozvěděli, že byl jako zbraň ještě použit nůž, který způsobil hlubokou ránu uvnitř úst pronikající od předních horních zubů až do dutin a možná ještě dále. Pak, z tupého poranění hlavy klackem, byla zřejmě zlomená spodina lební, protože mu z ucha vytékala krev. V průběhu této „revize“ ran jen tak mimochodem prohlásím, že se občas stává, že zraněných je více. Po několika minutách  se otevírají dveře do ambulance a skupina místních vleče další zkrvavené tělo ve vážném stavu. V tu chvíli se rozdělujeme na dva týmy a začínáme stejný postup i u druhého pacienta. Jeho zranění jsou hlavně na hlavě, bradě a v ústech má rozsáhlou trhlinu vnitřního horního rtu. Každá skupinka se stará o svého pacienta, jen občas si vypomáháme. Jeden tým pracuje na chirurgickém sálku a druhý na lůžku na ambulanci. Stále se otvírají dveře a neustále k nám proudí skupinky lidí, kteří se přicházejí dívat, co se děje a co děláme. Na nějaké vysvětlování není čas, jsme plně vytíženi prací. Naši afričtí zdravotníci po chvíli dochází a s udiveným výrazem se snaží v nastalé situaci orientovat. Pak jen kroutí hlavou nad brutalitou, s jakou byl útok vedený. Všude po zemi jsou loužičky krve a občas nás i nějaká artérie zkropí přes oděv. Na hlavě druhého pacienta se po chvíli daří podvázat přetnuté tepénky a tím zamezujeme vytváření loužiček krve pod pacientem. Pokračujeme v zašívání ran. První pacient je na tom podstatně hůře, a tak každý z našich studentů, který je volný, šije. Pak se soustřeďíme na rozsáhlou ránu v ústech, která neustále krvácí. Jakmile se odstraní  tamponáda, pacient znovu „bublá“. Začínáme v rychlosti revidovat ránu a následně ji zašívat, abychom zamezili ztrátě krve. Pacient ale přestává dýchat a tak jej rychle intubujeme, napojujeme na ambu-vac, kyslík a dýcháme s ním. Současně odsáváme spoustu krve nosem i ústy.

Bohužel, naše snaha o záchranu života byla marná, ač trvala více než 2 hodiny. Pak jsme se postupně dozvídali, co se vlastně stalo. Tito dva muži prý pracovali jako „místní šamani dobytka“ a krávě jednoho zemědělce podali nějaký „lék“, po němž uhynula. To byla pomsta léčitelům od zemědělce. Pak jsme se také dozvěděli, že zemřelý byl teprve 18ti letý kluk …  Naše noční akce končila ve třičtvťe na dvě v noci.

Přeživšího pacienta jsme přesunuli na lůžko a běhali do 5 hodin ranních okolo něj, protože jeho stav se zhoršoval v důsledku velké ztráty krve a šoku. Naštěstí se vše podařilo zvládnout a nakonec měl i měřitelný tlak. Vyčerpáni jsme ještě uklidili ambulanci a sálek, umyli nástroje a dali je sterilizovat, protože co kdyby zase někdo z místních chtěl léčit krávy …

Tak, je nový den, postupně se probouzíme a čekáme, co nám zase přinese. Když jsme našemu Josephovi říkali, zda to není nebezpečné pro farmáře, který zranění způsobil, říkal, že ho měli svázaného a uzamčeného v nějakém domě a chtěli se mu pomstít, ale on utekl. Prý už domlouvají jeho hledání. Pak přijela policie a chvíli byla v ambulanci. Chtěli odvést mrtvé tělo do márnice. Najednou policisté nasedli do auta a odjeli včetně  několika  motorek s příbuznými do vesnice. Dostali totiž zprávu o tom, kde se zemědělec schovává. Akce byla neúspěšná, a tak se vrátili pro tělo, které si odvezli. Ráno jsme se dozvěděli, že zemědělec i s celou svoji rodinou utekl neznámo kam ...

Aleš Bárta, manažer projektu

Jak můžete zdravotní středisko v Itibu podpořit?