Příběhy somálských uprchlíků
Příběhy somálských uprchlíků
Každý čtvrtý Somálec je nucen opustit svůj domov. Na stovky kilometrů dlouhý pěší pochod za jídlem a pitím se vydávají celé rodiny. Velmi často jde jen o ženy a děti, neboť muži se snaží zachránit zbytek dobytka. Do konečného cíle dorazí jen někteří. „Jenom jsem slyšela v rádiu oznámení, že v táboře Dadaab jsou poskytovány dávky jídla. Nevím, kde to je, ale musíme se tam dostat,“ uvádí Shacni Liiban po sedmidenním pochodu, na který se vydala se svými čtyřmi hladovějícími dětmi.
„Všechno začalo v prvním roce, kdy bylo málo deště, a pokračovalo v roce následujícím, kdy nepršelo vůbec. Naše pastviny a zdroje vody postupně vyschly. Zvířata začala jedno po druhém umírat. Putovali jsme, abychom našli vodu a pastviny, ale bez úspěchu. Nakonec jsem ztratil celé stádo, “ říká Ahmed Ali, padesátičtyřletý pastevec, otec šesti dětí, který nakonec našel pomoc až v táboře u Mogadiša. Před krizí byl Ahmed bohatým mužem, vlastnil 64 kusů dobytka, 40 koz a 6 velbloudů.
„Než jsme se dostali do tábora, museli jsme s celou rodinou během dvou týdnů ujít 300 kilometrů. Cestou jsme byli zastaveni jednotkami al-Šabáb, které nás nechtěly pustit dál, protože jsme mířili do části Mogadiša, kterou ovládala prozatímní vláda; byli jsme pro ně nepřátelé,“ vypraví Mayow Osman, otec čtyř dětí, jeden z mnoha vnitřních uprchlíků v okolí Mogadiša.
V improvizovaných táborech okolo Mogadiša žije nyní 470 tisíc Somálců. Podmínky zde jsou kritické, podobně jako v etiopských táborech jsou zde hlášeny případy spalniček a Světová zdravotnická organizace se již připravuje na epidemii cholery. Vzhledem k tomu, že čtvrtina somálské populace je v pohybu, hrozí rozšíření cholery i do dalších oblastí.
