Pestré dny v Itibu

Pestré dny v Itibu

Tak vás opět zdravíme. Jako již tradičně, aktuální zpráva o našem počasí. Stále neprší, sucho, že by ani želvu suchozemskou ven nevyhnal. Chameleony už skoro ani nehledáme, protože dehydratací přischli k větvím :). Umýváme se obden, když se přes noc trochu naplní studna a čerpadlo v ní uložené je schopno nasávat tu trochu vody. No a pak se stane, že někdo z pacientů nechá otevřený kohoutek na pokoji , nebo ve sprše a  naše radost z nově načerpané vody do zásobníku je rázem pryč. To pak běháme s kbelíky do nádrže se zbytky dešťovky a jsme vděčni za deště před několika měsíci, které ji naplnily.  

Naše malá holčička Anitka se zdárně a spořádaně léčí. Její rozsáhlé popálené plochy postupně odkrýváme a zavazujeme jen místa s  hlubším popálením. Na mnoha částech se vytvořila nová kůže a tak jen důsledně promašťujeme vazelínou, abychom předešli druhotným komplikacím, tvorbě keloidních jizev. Hlubší popálení je stále ošetřováno stejným postupem za použití speciální masti se stříbrem a také mastných tylů s antibiotickou složkou. Převazy děláme stále v mírné sedaci, podle instrukcí Dr. Zýkové z ARO Liberec, takže při nich ani nevzlykne. Anitka udělala pokrok, je to bojovnice a čeští studenti pracují skvěle.

Náš trauma tým ve složení Jirky a Filipa, byl vzbuzen ze svých snů okolo 6:30. Byl k nám totiž právě přivezen mladý muž, který při pádu z motorky brzdil obličejem o zem. Začala malá mobilizace a už chvátali na ambulanci. Práce měli poměrně hodně, neboť šlo i o částečnou ztrátu tkáně s několika tržně zhmožděnými hlubokými ranami. Výkon trval přes dvě hodiny a naši zdravotníci museli udělat mírný posun okolních tkání, aby překryli ztrátu.

S porody jsme teď měli malou přestávku, ale už včera večer jsme opět porodili krásnou holčičku. Tetičky, babičky a jiní příchozí se začali veselit a Itibem se rozléhaly oslavné popěvky a  smích. To jsou skvělé okamžiky, které nás zde "nabíjejí".
Večer 6. 2. k nám přivezli Zachariho, malého chlapce, 9 let, který měl vysoké teploty, zimnici a celkově nevypadal moc dobře. Po několika vyšetřeních, které v našich omezených podmínkách můžeme dělat, našel doktor Stejskal původce problémů. Dítě má malárii. Jeho stav byl jako na houpačce, zlepšení, vysoké teploty, zlepšení, teploty. Zahájili jsme ale léčbu a po několika dnech mohl být chlapec úspěšně propuštěn domů.

Také jsme tu měli malou kuriozitku. Tentýž večer k nám z nedaleké školy přivezli dva chlapce, kteří měli bolesti hlavy a tlak na hrudi. Po krátkém vyšetření jsme na ně uhodili, zda nepožili místní "drogu" zvanou Kat (Catha edulis). (Pozn.: Žvýkají se čerstvé listy keře, obsahující několik alkaloidů s  účinkem amfetaminového typu. Rozžvýkané lístky se shromažďují v ústech a  postupně se látka z nich uvolňuje. Místní tento kat používají při slavnostních příležitostech, ale i při namáhavé práci. Nejprve se u člověka objevuje euforie, hyperaktivita, excitace, bezstarostnost, mizí pocit únavy a žízeň. Dlouhodobé užívání pak ničí organismus a může způsobit sebevražedné halucinace a schizofrenii). Kluci se chvíli vymlouvali, ale když jim bylo slíbeno, že to zůstane tajemstvím, tak požití přiznali. Léčba jejich problémů byla vcelku rychlá. Paracetamol na bolest hlavy a domů. No a během týdne jsme tu měli 6 dětí se stejnými problémy.

Včera, 8. 2., jsme v Itibo také měli milou návštěvu. Přijela za námi Vendy se svojí kamarádkou ze Zambie. Češkou, která tam koordinuje projekty. Vendy v Keni obstarává projekty, které má Asante Kenya, patřící pod Lejlu Abbasovou a vlastně ji asi zastupuje po dobu její mateřské. Setkání bylo fajn, skvěle jsme si popovídali i o pro nás vzdálené Zambii a rozdílech mezi ní a Keňou. Večer pak odjížděly obě slečny do 50 km vzdáleného Kisii, kde se chtěly ubytovat na noc.

Také jsme zažili obrovské líhnutí motýlů z jejich kukel. Všude kolem létala záplava bílých křídel. Za novou budovou lůžkové části jich byli tisíce. Jakmile se setmělo a na našich budovách jsme rozsvítili bílé zářivky, davy čerstvě narozených motýlů se přestěhovaly pod zářivky. Byla to nádhera. Naše dívky neodolaly a začaly si s nimi hrát. Motýli je obletovali a sedali jim na hlavu a na ruce. No a ráno jsme měli desítky, či stovky, mrtvých motýlých těl téměř všude, i v našem domečku.

Odpoledne nám přivezli staršího pána, který byl po mrtvici a otékala mu noha. Dostat jej do ambulance byl docela problém, a tak jsme improvizovali. Vynesli jsme ven, na cestu k ambulanci, židli a muže na ni pohodlně usadili. Za velkého ohlasu mnoha místních lidí jsme jej ošetřili a oteklou nohu zavázali elasťákem. Následně jsme sklidili uznání za provedenou práci a rodina si spokojeně staříka odvážela domů. Také jsme měli na ambulanci mladíka, 14 let, který kašlal a měl mnoho dalších problémů. Náš laborant provedl vyšetření a pak nás volal, ať se jdeme podívat. V mikroskopu byl vidět původce. Tentokrát to byla tuberkulóza. Náš lékař doktor Stejskal nasadil chlapci léčbu a věříme, že vše dopadne dobře.

Relativní pracovní klid na ambulanci, porodnici a chirurgickém sálku dopoledne přerušilo  volání ze zubní ambulance o pomoc. Na křesle seděl mladý muž s miskou u pusy, která se pomalu plnila krví. Po extrakci dolní osmičky, která proběhla naprosto bez komplikací, začal z díry po zubu masivně krvácet. Pokusili jsme se několikrát krvácení zastavit mulovým čtvercem, ale nakonec jsme celý problém konzultovali s Dr. Hippmannem, stomatologem z Motola, který zná naše možnosti, neboť v Itibo opakovaně byl. Podle instrukcí jsme do kanálů po kořenech natlačili speciální pěnu, která by měla vytvořit koagulum a tím zamezit dalšímu čerstvému krvácení. Ještě jsme to pojistili vstřebatelnou síťkou a udělali kompresy z kousku mulového tamponu a to celé jsme přešili dvěma stehy. Pacientovi jsme krvácení zastavili a vzhledem k jeho velké krevní ztrátě jsme ho na několik hodin položili na lůžko a měřili mu tlak. Dostal ještě injekci proti bolesti a také vitaminin "K", který podporuje srážlivost krve. V  podvečer jsme ho propustili domů s tím, že musí druhý den na kontrolu. To se už usmíval a děkoval za ošetření. Tak jsme společně zvládli i toto malé (no, zas tak malé nebylo) krvavé drama na "zubárně". Ještě, že máme naše přátelé na telefonu :).

Tak to je v krátkosti několik málo zpráv, které z našeho pohledu stály za zmínku. Jinak samozřejmě máme mnohem více pacientů, ale těchto pár nám utkvělo v paměti.


Aleš Bárta, manažer projektu

Jak můžete zdravotní středisko v Itibu podpořit?