"Normální" den v nemocnici Itibo

"Normální" den v nemocnici Itibo

Tak tu máme další krásný den pod africkým sluncem. No a deště jsme se opět nedočkali. Pomalu připravujeme naši dívčí část skupiny na to, že budeme používat sprchu možná "řidčeji" než doposud. Ve studni povážlivě klesá hladina vody.

Na ambulanci jsme přes den měli taková ta naše běžná onemocnění, děti s teplotami, dospělé pacienty s bolestmi břicha a horečkami. U nich musíme nejprve provést několik laboratorních vyšetření, abychom se nakonec dobrali nějakého cíle, tedy diagnózy. Ale i přes to občas nemáme zcela jasno. Bohužel, naše laboratorní metody jsou velmi omezené. Vyberu jen pár „zajímavějších“ případů, které jsme fotograficky zdokumentovali.

Přišla dívka s „vlčím zrnem“ na horním očním víčku. V našich podmínkách by se toto onemocnění asi nikdy nedostalo do stádia, kdy tento absces sám praskne a opakovaně se pak plní novým sekretem. Tady ano. Přišla, když už se infekce pomalu rozlézala i do okolních tkání. Na sálku jsme provedli drobnou incizi, hnis evakuovali a dutinu důkladně vyčistili. Nakonec dostala lokální antibiotika a pak i celková, vzhledem k rozvíjející se infekci v okolí oka.

Pak jsme přijímali na lůžko našeho Josepha, kterému se točila hlava a byl celkově tak nějak vyčerpaný. Hodně práce, noční pohotovost, denní spalující horko. Vyčerpání udělalo své, a tak po předchozím vyšetření Dr. Stejskalem zavodňujeme jeho organismus přes infuzi a napíchnutou kanylu. Je vždy smutné, když někdo z nás se dostane, i třeba na krátký čas, do pozice pacienta. Náš Joseph si na péči nemohl stěžovat, každou chvíli byl „obletován“ našimi zdravotníky a o jeho stav pečoval i Dr. Stejskal.

Následně nám babička přinesla dítě, které bylo na těle velmi těžce popálené. Je to až neuvěřitelné, že to
dítě zvládlo. Nehoda se stala v pátek, tedy před 4 dny, a ona s ním šla někam, kde mu na to dali cosi co připomínalo pudr. Takže se na popálených plochách vytvořila jakoby kaše se zbytky tkání a sekretu. Dítě jsme postupně, přesně podle pravidel, ošetřovali a zřejmě bylo už tak vyčerpané z bolesti, že ani moc neplakalo. Náš tým provedl skvělé ošetření, na cestu dostalo dětský Paracetamol sirup, který zároveň tlumí bolet a asi po 2 hodinách si ho babička odnášela domů. Budeme doufat, že na převaz druhý den přijde. Dítě tady nechtěla nechat na hospitalizaci. Paradoxem je, že u nás (v ČR), dítě s takovým rozsahem popálení, by z místa úrazu odjíždělo rychlou záchrannou službou do nemocnice na infuzích, pak by po akutním ošetření v nemocnici za přítomnosti ARO specialisty bylo uvedeno do umělého spánku (v rámci prevence šokového stavu z bolesti) a vrtulníkem transportováno do popáleninového centra. Zde (v Africe) dostane někde ve zdravotnickém zařízení pudr a jde domů. Ještě, že jsme před pár týdny dovezli lodní kontejner zdravotnických potřeb a materiálu, který  pochází ze sbírek autolékárniček. Tím můžeme dělat i tak náročná ošetření s velkou spotřebou materiálu. Vždy, při takto rozsáhlém ošetření, v duchu děkujeme za tuto skvělou akci Adry, která sbírku autolékárniček uspořádala. No, budeme zvědavi, zda dítě ještě uvidíme na převaze. Pokud ano, budeme vás informovat o jeho léčení…

Pak, abychom nevyšli z „mačetové tradice“, náš tým ošetřoval dítě, které si hrálo s mačetou a způsobilo si asi 3cm dlouhou ránu na hlavě o jeho ostří. Tentokrát stačila jen anestézie v místě poranění, 4 stehy a utíkalo domů. Snad příště bude opatrnější.

Přes den jsme měli dva porody, oba dopadli dobře a bez komplikací.

Noční službu měla Markétka a Monika. Jak dojde řada na tuto dvojici, většinou je o "zábavu" postaráno. No, nebylo to jinak ani tentokrát. Večer jsme hospitalizovali dítě, které bylo poměrně hodně dehydrované, na infuze. Ještě, že máme automatickou infuzní pumpu, kde si můžeme nastavovat přesné dávkování podávaného roztoku. Právě u takových stavů je výhoda, že nemůžeme organismus tzv. přelít. V noci přivezli mladou dívku, 19 let, údajně s podezřením na malárii, která byla těhotná. Nakonec se ukázalo, že od předchozího dne jí odtéká plodová voda a vlastně se jedná o porod. Sama tvrdila, že je v 5. měsíci těhotenství, ale naše službu vykonávající skorolékařky poznaly, že je asi tak v 7. měsíci, a tak by dítě mohlo být relativně v pořádku. Po několika hodinách porodily 2 kg kluka, který se má čile k světu. Pohotovost ještě nekončila a náš emergency tým pro tuto noc nemůže zůstat v klidu. Přivezli dítě s teplotou 40 °C. Provedlo se základní vyšetření a dítě dostalo léky na snížení teploty. I když je večer, tma jako v pytli, motorky stále jezdí. Naše pracovité slečny měly na ošetření ještě zraněného z dopravní nehody – pád z motorky. Takže si i zašily. No a už svítá a začíná nový den. Afrika se probouzí do ranního oparu pod neuvěřitelným štěbetáním mnoha mnoha ptáků.

Co nám přinese nový den, to se dozvíte příště ...

Aleš Bárta, manažer projektu

Jak můžete zdravotní středisko v Itibu podpořit?