Naši studenti šli do nedalekého kostela, aby začali trochu blíže poznávat život místních lidí. Jen pro vaši představu, kostel v Africe může být malý zděný, a nebo větší, v podobě velkého domu. Tento náš, v Itibo, vypadá tak, že jeho stěny tvoří jen několik kůlů, na kterých je z větví udělaný krov. Jedna část je pokryta vlnitým plechem, který jsme jim dali při rekonstrukci porodnice před několika lety, a na zbytku jsou naházeny větve se suchými listy zabraňující spalujícímu žáru proniknout dovnitř. Před mší si lidé přinesou lavice a jeden stůl, který je pak ustaven vpředu. To je jeho veškeré vybavení. Jo, málem bych zapomněl - elektronické piáno napojené na autobaterii. Po několika hodinách bohoslužby se studenti vrátili se spoustou dojmů.

No a vzhledem k tomu, že byla sobota, tudíš den pouze pro emergency, kdy přes den nepřicházejí skoro žádní pacienti, poslali jsme je ještě po obědě na procházku po náměstí. Pan doktor Stejskal a já jsme zůstali a drželi pohotovost. Vyšetřili jsme asi 2 pacienty s nějakými drobnostmi a začali vyšetřovat dítě s poměrně velkým zánětem mandlí. Doktor Stejskal slyšel venku nějaký "šrumec", tak se šel pro jistotu podívat. Během chviličky se vrací s tím, že nám nesou nějaký úraz. Dva mladíci, shodou okolností jeden z nich přivezl posekaného mačetou před pár dny, vláčí bezvládné a zkrvavené tělo z motorky, na které ho přivezli. Podle rychlého pohledu na zraněného nám bylo jasné, že jde opět o zranění mačetou a stav je více než kritický. Rychle jsme pacienta uložili na operační sálek a s doktorem Stejskalem jsme zajišťovali žílu pro infuze. Pak už jsme jen podvazovali krvácející cévy a tepny. Útok byl tentokrát ještě brutálnější než minule. Rána mačetou do hlavy způsobila poranění přes 20 cm a proražení lebky. Na jedné ruce přerazila obě kosti na předloktí a téměř ji amputovala. Druhá rána na stejné ruce přetnula šlachy a způsobila zásek do kosti. Na druhé ruce zase téměř oddělila 2 prsty od dlaně.

Během chvíle se v ambulanci objevili naši studenti, kteří si na náměstí povšimli velkého rozruchu u brány do areálu. Rychle přiběhli a už jsme zase postupovali při ošetření pacienta v plné naší pracovní síle. Po stabilizaci pacienta, podvázání krvácejících tepen a cév a fixaci ruky na dlahu jsme pacienta převáželi do místní nemocnice v Nyamiře. Cestou se pacient zhoršil a tak se za jízdy aplikovali léky a podávaly se dvě infuze najednou. Situace v nemocnici byla stejná jako vždy, když převážíme pacienta v těžkém stavu. Žádný zájem o jeho zdraví a první co bylo při vstupu do ambulance - "dej mi 50 šilinků" (místní měna). Dr. Stejskal naléhal, že potřebujeme okamžitě přítomnost lékaře, a tak za chvíli přišla doktorka. Ani se snad na pacienta nepodívala, sedla si ke stolu a psala a psala. Občas přišla nějaká žena v civilu, podívala se na zraněného, zvedla ruce a odešla. Pak lékařka vydala rozhodnutí, pacient pojede na rentgen! Všichni jsme se zděsili, protože cestu přes rentgen (z časových důvodů) by asi těžko přežil. Pak ještě řekla, že v nemocnici stejně není chirurg. No, to už jsme si balili věci a odjížděli  se smíšenými pocity zpět do Itiba. Pacientovi slábl pulz… Zbytek našeho týmu mezitím ošetřoval mladou dívku na porodnici, která před několika dny požila nějakou látku na vyvolání potratu. Byla těhotná, v 6 měsíci!!! Za přítomnosti Elizabeth se nakonec podařilo „porodit“ mrtvý plod. Pro naše dívky to byl dost otřesný zážitek.

Pak už jsme jen uklízeli a doplňovali vypotřebované léky a vybavení na emergency sálku pro případ, že zase někoho přivezou. Ještě večer se dozvídáme, že kousek od Itiba hoří dům. Naštěstí všichni jeho obyvatelé stačili vyskákat okny ven. Byl to úmysl, ne nešťastná náhoda. Tak přemýšlíme, co se zase v naší oblasti děje, že dochází k takovým činům rychle po sobě. No, nepřišli jsme na nic, a tak jdeme spát…

Aleš Bárta, manažer projektu

Jak můžete zdravotní středisko v Itibu podpořit?