Marek Šindelka
MAREK ŠINDELKA (1984) patří k nejuznávanějším spisovatelům mladé generace. Vydal sbírku poezie Strychnin a jiné básně (Paseka 2005), za niž získal Cenu Jiřího Ortena; román Chyba (Pistorius & Olšanská 2008), jenž se v roce 2011 dočkal i komiksové podoby; a sbírku povídek Zůstaňte s námi (Odeon 2011), za kterou obdržel cenu Magnesia Litera.
Povídka Příliš těžké zbraně byla 4.4.2013 zveřejněna v Salonu, literární a kulturní příloze deníku Právo.
Celou povídku si můžete přečíst v knize Miliónový časy. Povídky pro Adru, kterou vydává na konci dubna 2014 nakladatelství Argo. Knihu si můžete koupit v každém dobrém knihkupectví nebo si ji můžete objednat na zde. Svým nákupem podpoříte aktivity organizace ADRA. Děkujeme!
Příliš těžké zbraně
Pomalu se začínalo stmívat, Anna se sprchovala. Ondřej se oblékal. Zapnul si košili a otevřel mapu Paříže, kterou si vyzvedl na recepci. Bloudil očima po ulicích, jejichž jménům nerozuměl, a najednou z vnitrobloku uslyšel křik. Vyklonil se z okna: letní večer, v hloubce dvora několik stromů, někde pod jejich korunami hřiště. Jakési dítě řvalo. Nic zvláštního. Jen to, že řvalo cizí řečí, hádalo se francouzsky se svým otcem. Byl to jeden z těch infantilních kolapsů: dítě se čehosi hystericky dožadovalo, zaseklo se a stále dokola vykřikovalo jedno jediné slovo, až se v jeho ústech úplně zdeformovalo – Ondřej francouzsky nerozuměl, ale i kdyby rozuměl, to slovo dávno pozbylo smysl v jakékoliv řeči. Zbyl z něj jen pištivý jekot, ze kterého Ondřeje po chvíli rozbolely zuby.
Dítě ze sebe vydávalo zvuky, kterými bodalo do svého mohutného rodiče. Otec mu klidným hlasem nezúčastněně odpovídal, čímž jenom přiléval olej do ohně. Ondřej si jasně představil do ruda napnutou strunu hlasivek, drnčela jediným slovem – jedinou zbraní, kterou dítě bojovalo, přestože ji sotva dokázalo uzvednout. Syn francouzštinou napadal otce jako Jiřík draka, ale po každé ráně z otce vyrostlo deset dalších mluvících hlav a vypadalo to, že z toho klouček dočista zešílí...
Povídka pro Adru
Povídka pro Adru je projekt Salonu a humanitární organizace ADRA. Jde o cyklus povídek současných českých spisovatelů, propojený tématem cest – tohle téma jsme vybrali, protože humanitární pracovníci jezdí pomáhat po celém světě, a navíc budují cesty od člověka k člověku, řečeno vzletně.“ Těmito větami jsme po bezmála dva roky uváděli náš literárně-humanitární experiment, z nějž tak trochu mimoděk vzešla i čítanka soudobé české prózy. Projektu se zúčastnilo dvacet jedna spisovatelů od mladých debutantů po klasiky, od bestselleristů a držitelů Magnesií Liter po tvůrce soudobými čtenáři spíše opomíjené. Dnešním vydáním cyklus Povídka pro Adru končí, ale setkat se s ním snad budete moci v knižní podobě, o níž jednáme s nakladateli. Jako závěrečný příspěvek jsme vybrali text Marka Šindelky o cestě, kterou musí v každém člověku vykonat slova. Takové rozloučení se nám zdá pro literární cyklus nejpřípadnější.
