Bianca Bellová
BIANCA BELLOVÁ (1970) pochází z Prahy, má však bulharské předky. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou, přispívala do několika časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech. V současnosti se živí jako překladatelka a tlumočnice na volné noze. Vydala knížky Sentimentální román (IFP Publishing 2009) a Mrtvý muž (Host 2011).
Povídka Koráby od Biancy Bellové byla 2.2.2012 zveřejněna v Salonu, literární a kulturní příloze deníku Právo.
Celou povídku si můžete přečíst v knize Miliónový časy. Povídka pro Adru, kterou vydává na konci dubna 2014 nakladatelství Argo. Knihu si můžete koupit v každém dobrém knihkupectví nebo si ji můžete objednat zde. Svým nákupem podpoříte aktivity organizace ADRA. Děkujeme!
Koráby
Dnes nepřišla.
Vyhlížím ji z terasy a vidím, že se voda zase o kus zvedla a zalévá teď již zcela květináče s palmami na náměstí, které se nikdo neobtěžoval odnést. Před chvílí dozněly poslední tóny nočního veselí i vyzvánění z katedrály svolávající na mši a je klid. Je slyšet jen šplouchání vody a praskání nosných trámů.
Po ulici přeplave několik vodních krys a koš plný cínového nádobí. V západní části města se začaly bortit domy; v noci jsem slyšel jejich úpění, naříkaly jako panny, u kterých si kníže nárokuje právo první noci.
Náměstím projíždí veslice, která veze hudebníky z noční slavnosti. Opírají se o své nástroje a napůl spí; jsou příliš unaveni, aby mi odpověděli na zamávání. Všichni muzikanti, kteří ještě ve městě zůstali, jsou na roztrhání. Přicházejí do paláců, a jejich vládci jim nabízejí, ať si z nich odnesou, co je jim libo. Ale šperky, gobelíny i benátské sklo pozbývají na hodnotě, nabízí se jich všude příliš mnoho. Ke slovu přicházejí směny, v nichž je mnohem více cítit krev a maso: žádoucí služby se směňují za noc s nejmladší dcerou, za lístek na zítřejším korábu, za váček s opiem, za odvar z rulíku a bolehlavu…
Povídka pro Adru
Povídka pro Adru je projekt Salonu a humanitární organizace ADRA. Jde o cyklus povídek současných českých spisovatelů, propojený tématem cest – tohle téma jsme vybrali, protože humanitární pracovníci jezdí pomáhat po celém světě, a navíc budují cesty od člověka k člověku, řečeno vzletně.“ Těmito větami jsme po bezmála dva roky uváděli náš literárně-humanitární experiment, z nějž tak trochu mimoděk vzešla i čítanka soudobé české prózy. Projektu se zúčastnilo dvacet jedna spisovatelů od mladých debutantů po klasiky, od bestselleristů a držitelů Magnesií Liter po tvůrce soudobými čtenáři spíše opomíjené. Dnešním vydáním cyklus Povídka pro Adru končí, ale setkat se s ním snad budete moci v knižní podobě, o níž jednáme s nakladateli. Jako závěrečný příspěvek jsme vybrali text Marka Šindelky o cestě, kterou musí v každém člověku vykonat slova. Takové rozloučení se nám zdá pro literární cyklus nejpřípadnější.